STOP HAZARDU! Ale proč?

Velmi mně je líto, že když o cigaretách, alkoholu, drogách je obecně známo, že je to špatné, je jakási prevence, i když vždy ne úplně přesvědčivá, tak u hazardu ticho po pěšině. Jasně, občas slyšíme ,,karty si hrejte, ale ne o peníze“ a podobné, ale asi si ze školy nevybavím, že by nám někdo vysvětloval, že hazard je špatný a proč. Osobně se s tímto tématem hodně trápím, protože jsem se o hazard začal poměrně intenzivně zajímat a když vidím tu hrůzu, následky, závislosti na jedné straně a na starně druhé tu neinformovanost a lhostejnost veřejnosti, nemám z toho uplně dobrý pocit. Pomyslnou poslední kapku do poháru přidávají zcela konkrétní zákonodárci, kteří se cítí větší zodpovědnost ke svým peněženkám než ke státu.

Ještě bych zmínil, že si nedělám ambice zmínit všechny negativní rysy hazardu, ale alespoň některé základní, aby bylo jasně zřejmé, že je hazard špatný a pokud by problematika někoho zajímala více, pod článkem budou uvedeny základní zdroje pro tento článek.

Stát na hazardu prodělává.

Přes hazard státu unikají obrovské finance. Stát má sice z hazardu nějaké zisky, to sice ano, ale zdaleka se to nevyrovná ztrátám, které hazard přináší. Musíme uvážit nemalé výdělky provozovatelů. Další skupinou, která na hazardu naprosto nestátotvorně vydělává jsou někteří zákonodárci, kteří se nechávají uplácet sázkovými společnostmi. Když je hlasování o zpřísnění podmínek pro hazard, tak tito politici jsou proti a schovávají za slovíčka typu ,,nekoncepční, nedotažené, nereálné “ Za všechny případy uveďmě bývalého ministra financí ČR a poslance Vlastimila Tlustého. Je veřejně známé jeho propojení s rodinou Valentových, vlastnící síť hazardních podniků Synot. A jeden z prvních kroků Tlustého na MF? Odvolání šéfa odboru pro dohled na loteriemi, který chtěl zpřísnit podmínky pro provoz videoterminálů, ale místo toho byl vyhozen a nahrazen Tlustého člověkem, který veškeré plány smetl ze stolu. Oním novým šéfem byl exposlanec za Republikány Mroslava Sládka Petr Vrzáň, který působil v hazardním průmyslu. Odkud dále unikají státu peníze? Někdo do hazardu peníze dávat musí a kdo jiný než občané. Místo toho, aby peníze rozumně využili či investovali, je prošustrují v hazardu a stát má nižší příjmy. Státu unikají peníze z nižšího pracovního výkonů gamblerů. Gambleři mají nižší pracovní nasazení a místo odvedení dobré práce jsou ničeni hazardem. Nejedná se jenom o manuální pozice, ale i vysokoškolské pedagogy, soudce, policisty, podnikatele či právníky. Na státu je, aby platil léčbu. V hazardu se perou špinavé peníze. Asi to zní jako fráze, ale je to holý fakt. Jak lze prát špinavé peníze velmi dobře vysvětluje Jaroslav Spurný z týdeníku Respekt: ,,Experti popisují dva zásadní způsoby praní špinavých peněz. Za prvé: jste gangster, co vydělal, dejme tomu, deset milionů na prodeji drog. Stačí znát majitele kasina (podle policie jsou distributoři drog často provázaní s partami vlastnícími kasina), který vám za provizi – údajně kolem pěti procent „prané“ částky – vydá doklad, že jste své drogové miliony vyhráli v kasinu. Pak jen zaplatíte poplatek z výhry a ze svých špinavých korun máte zcela legální, vzorné oběživo. Nebo obráceně: jako majitel kasina vlastníte také přes prostředníky síť nevěstinců. Účetně nepřiznanou sumu za prostituci „prohrajete“ ve vlastním kasinu – tedy v dokladech uvedete, že ji někdo prohrál, protože zákon nenutí v Česku zjišťovat totožnost hráčů. Zaplatíte daň ze zisku, navíc zmenšenou o povinný odvod na „veřejně prospěšné účely“ (k tomu stačí mít – a většina provozovatelů kasin ji také má – založenou svoji vlastní nadaci, kam se „prospěšné“ peníze odvádějí) a jakýkoli finanční kontrolor je bezmocný.“ Jak je vidět alespoň z těchto argumentů, hazard je pro stát finančně nevýhodný.

Bezpečnostní rizika.

Znáte nějakého slušného provozovatele hazardních her? Já také a o žádném nevím. Myslím si, že nikdo slušný hazard nemůže provozovat, protože vydělávat na cizím neštěstí mi přijde velmi egoistická a neempatické. Majiteli hazardních podniků jsou mnohdy lidé pohybující se na hraně zákona či už za ní, jsou to většinou lidé z vazbami na kriminální živly a podsvětí. Hazardní půda je také dobré prostředí pro pohyb mafií (v ČR především ruské a jugoslávské). Hazardní podniky jsou dobrým místem pro stýkání všelijakých nebezpečných osob (viz návštěva teroristy Muhamadda Atty v pražském kasínu, která byla podle FBI zásadní v přípravách útoku na newyorkská dvojčata), zázemí pro nelegální činnost mnohých osob a vhodným místem pro praní špinavých peněz. Aktuální bezpečnostní hrozbou je příliv Rusů, kde byl hazard vykázán do čtyřech zvlásštních zón. Skutečně toto chceme?

Rychlá závislost.

Velkým problémem je závislost, která se projeví velmi rychle. Podle některých odborníků se dokáže plně vyléčit pouhé jedno procento závislých. Není nutné popisovat, proč je závislost špatná a jakých hrozných rozměrů může nabývat. Jenom bych pro ilustraci doplnil čísla z ČR, kde je situace katastrofická.Z celkového počtu 10mil. Obyvatel je závislých cca 100tisíc. Na jednoho závislého připadá 10 -15 dalších postižených (rodina, zaměstnavatel, věřitel, postižení trestnou činností....). Z těchto čísel vyplývá, že 10 -15 % českých obyvatel se negativně dotýká hazard. Sám tomu ani nechci věřit, ale čísla mluví jasně.

Sociální problémy.

Hazard je bezprostředně spojen s trestnou činností. Zhruba polovina trestných činů má prý souvislost právě s hazardem (podvody, zpronevěry, půjčky -nesplácení, daňové úniky, násilí – zisk peněz na hru). Hazard jde ruku v ruce s alkoholem, drogami, tabákem, prostitucí a mnohými dalšími druhy trestné činnosti. Gambleři jsou mnohdy bez peněz, které ztratí v důsledku sázení, stávají se bezdomovci. Obzvlášť velký problém nastává v případě, že jsou živiteli rodiny či mají vychovávat děti. Jak to asi může dopadnout?

Zdravotní hrozby a výdaje.

Gambleři trpí depresemi, stresem, mají problémy způsobené drogami a alkoholem a velmi nebezpečné je, že stres se netýká jenom samotných hráčů, ale i jejich okolí. Každoročně bývá množství sebevražd způsobených gamblerstvím (v ČR 600 sebevražd ročně).

Vidina snadné výhry.

Mnoho lidí se žene do hazardu s vidinou rychlého a snadného zisku. Finanční krize tomu může v dnešní době ještě přispět. Několik lidí na hazardu skutečně pohádkově vydělá, ale zaslepený zrak gamblerům neumožňuje vidět milionové zástupy ubožáků, kteří se dostali uplně na dno. Provozovatelé hazardu nejednají férově. Mnohdy to funguje tak, že na nižší sázky se dá vyhrát a až si člověk vypěstuje závislost a začně sázet víc, tak najednou přestane vyhrávat a už se ,,veze“. Velmi výmluvně o tom píše Jaroslav Spurný v článku ,,cinknutý svět hazardu“ ,,...postupně s přáteli vypracoval systém, který měl všem zajistit neprůstřelnou výhru. Ale nezajistil. Podle hráče proto, že zdejší rulety jsou „cinknuté“. „Když vsázíme v ruletě menší sumy, vyhráváme,“ říká Václav. „V okamžiku, kdy jdeme s penězi nahoru, začneme prohrávat – to je přece důkaz!“ Nad logikou gamblera se člověk musí pousmát, ale dokumenty, které nám vzápětí podá, jsou výmluvné. Pan Václav a jeho přátelé si pečlivě a dlouho zapisovali své sázky a prohry ve skutečné ruletě. Třeba padesát her po sobě, kdy nepadl ani vsazený „tucet“, ani „sousedi“. Soudní znalci z oboru matematiky vypočítali, že pravděpodobnost tak dlouhé řady her, při nichž by kulička neskončila v chlívečku zaručujícím Václavovi výhru, je jednou za čtyřicet miliard let – při jedné hře počítané na jednu vteřinu. „Existuje jediné vysvětlení, hra nebyla regulérní,“ píší ve svých závěrech znalci.“

Časté argumenty pro – porpora sportu, druh zábavy.

Mnozí lidé argumentují, že z hazardních her a sázkových společnsotí jsou placeny veřejně prospěšné věci jako sporty, školy, organizace apod. Ale já se ptám. Kdyby byl hazard zakázán, nenašlo by se snad dost finančních prostředků na uhrazení těchto prospěšných věcí? Z výše uvedeného vyplývá, že omezením, popř. zrušením hazardu by stát vydělával více a minimálně v mých očích legitimněji. Jak to ve skutečnosti z mnohými výdaji na veřejně prospěšné věci funguje vypovídá velmi výstižně tato citace novináře Petra Bidla: ,, Prostředky určené na veřejně prospěšné účely však často končí na kontech pseudonadací a podobných organizací, jež si provozovatelé loterií sami zřizují. Prostředky pak mohou využívat spíše k hrazení rekreace svých rodin, zdůvodňované jako školení, čerpání a výměna zkušeností apod. Nebo může kasino investovat peníze určené na veřejně prospěšný účel, např. do vydání publikace o architektuře českých kasin. Další příklad dokumentuje paradox stávající úpravy a praxe: V jednom domě sídlí herna, jejíž provozovatel je zároveň majitelem zábavního klubu ve stejném domě a peníze určené na charitu používá na honoráře účinkujících.“ Argument, že hazard je druh zábavy na jednu stranu beru na druhou stranu je to chabý argument ve srovnání s výše uvedeným. Druh zábavy to zajisté je a potřebuje-li někdo ke své zábavě hazard a má na to finanční prostředky, tak pro takové případy by mohly být podobné zóny, jak praktikuje Rusko, ale hazard by měl rozhodně zmizet z našich měst.

Cílem článku bylo poukázat na to, že hazard je prostě špatný. Zaznamenal jsem spousty názorů, jak je hazard výnosný, že je výhodné jej ponechat. Naprosto zde chybí velká celospolečenská diskuze o této problematice a mnoho znás žije v klamu, že je hazard je vlastně tak trochu přínosný. Každý, kdo se aspoň trochu začne zajímat, tak hodně rychle pochopí, jak se věci mají. Celospolečenskou toleranci a tichý souhlas si neumím vysvětlti jinak, než ,,mediální masáží“ pocházející od těch, komu hazard vynáší. Článek je poměrně dlouhý a stále je v něm velmi málo. Kdo by se chtěl dovědět více, velmi doporučuji tyto stránky.

Zdroje:

http://www.cs-magazin.com/2007-03/view.php?article=articles/cs0703103.htm
http://www.osnoviny.cz/hazard-v-cr-ovlivnuje-politiku
http://brnostred.zeleni.cz/9476/clanek/nas-se-to-tyka---aneb-co-nas-stoji-hazard-kasina-herny-automaty-/
http://www.stophazardu.cz/index.php/

Publikováno 27.12.2009 na dvorek.eu