Je libo Boha či něco ,,lepšího"

Je libo Boha či něco ,,lepšího“

Je to už asi měsíc, co mě zaujal jeden příběh se kterým jsem se ještě několikrát setkal. O co jde?

Je neděle, kněz zrovna káže v kostele a v lavicích sedí asi 200 lidí. Najednou se otevřou dveře a dovnitř vtrhnou cizí muži s kulometem. Postupují napříč celým kostelem až ke knězi. Muž, který má kulomet, si stoupne hned vedle kněze a výhružně promluví: „Kdo tady chce i přesto zůstat, pro vaši víru, pro toho vašeho Boha, tak ať zůstane sedět!!“  Ihned se zvedají lidé a prchají z kostela. Po několika minutách již zůstane v lavicích sedět jen asi 20 lidí. Muž s kulometem pokyne knězi a říká: „Tak teď už Otče můžete kázat.“

Řekneme, že je to docela extrémní případ, který se u nás těžko stane, ale ,,obdobné“ překážky na cestě k Bohu nám stojí v cestě denodenně. Ať už to je počítač, práce, televize, kamarádi či koncert a právě o jednom takovém bych se chtěl zmínit.

Mnozí se mi smějí, že Olešnice je vidlákov (Máme sice statut města, ale jsme spíše takové pěkné mestečko na malebné Vysočině a jsem za to velmi rád a rozhodně se za to nestydím.), ale i k nám zavéítá mnoho známých osobností (např. premiér, apoštolský nuncius, ministři, velvyslanci, sportovci, nespočet známých umělců,...) a jednou z nich je i rockový zpěvák Petr Kolář. Nepřijel si pro peníze, ale přijel podpořit mateřské centrum a vzhledem k tomu, že 1km od kulturáku má tchána, tak náklady na dopravu nebyly zas tak hrozné. Na jeho koncert jsme se velmi těšil, bo se mi jeho písničky dost líbí.

Jako vždy jsem přijel v pátek odpoledne z Brna, hned sem šel na mnistrantskou schůzku a po ní jsem plánoval jít na dětskou mši svatou a koncert., jenže jsme zjistil, že koncert začíná ještě přede mší. To byl docela šok. Kdybych ale odešel přede mší od ministrantů, které vedu, na koncert, tak by to byl hrozný a nenapravitelný příklad a nejen proto jsem neváhal jít na mši. A udělal jsme dobře. Na mši nás bylo 15 ministrantů a mnozí byli malí a noví, což mi dělá radost a stavy holek nebyly sice jako obvykle, ale málo jich taky nebylo.

Zpočátku jsem se nedokázal uplně soustředit a přemýšlel jsem, jestli ze mše hned povalím na koncert nebo ne. Potom jsem se ale zaposlouchal do liturgických textů a krásného kázání pro děti, ve kterém o. Pavel nakonec řekl: ,,Kdo zakoření v Kristu, ponese dobré ovoce“ a to mě na 100% utvrdilo v tom, že je lepší zakořenit v Kristu (jít na mši), než v sebelepším zpěvákovi. Po mši svaté jsem zjistil, že je dávno vyprodáno. Vzal jsem tedy malýho brášku a šli jsme se podívat s děckama na faru na nový papoušky. Večer jsem si hrál s Vašíkem a byl s rodinou, což jsou pro mě (bohužel) vzácné chvíle.

Dozvěděl jsem se, že koncert byl z playbacku a v té chvíli mi došlo, že mše svatá není nikdy z playbacku a Pán Ježíš nás má rád pořád. A když jsme zjistil, že tam byl dokonce bez kapely, tak jsem se musel opravdu smát. Místo toho se radši podívám na (originální) DVD (sice neuvidím Petra Koláře na živo, ale v Olešnici není problém ho potkat na ulici) a ještě líp, když si vezmu liturgické texty ze dne, kdy slaví svátek evangelista Marek a ještě jednou se na ně podívám a mj. se dozvím: ,,protože totiž máte víru, chrání vás Boží moc (a vede) ke spáse, která se má ukázat (nyní) v poslední době. A proto budete potom jásat, i když vás musí trápit teď ještě na krátký čas všelijaké zkoušky, aby se vyzkoušela vaše víra, vzácnější než pomíjející zlato, které přece bývá čištěno v ohni.“ a to mě přesvědčilo na mnoho stovek procent, že víra nejdůležitější část života

Nerad bych, aby to vyznělo, že su nějakej king a že dokážu překonat všechny překážky na cestě k Pánu, to by nebyla vůbec pravda. Taky bych nechtěl, aby to vyznělo, že kritizuji Petra Koláře či koncerty obecně, protože obojí se mi líbí. Chtěl bych jenom naznačit, že cesty k Bohu jsou upřímné, nefalšované a pokud ne hned, tak s odstupem času jsou ty nejlepší a ten časový odstup nemusí být zas až tak dlouhý.