Ateismus

<!-- @page { size: 21cm 29.7cm; margin: 2cm } P { margin-bottom: 0.21cm } -->

Ateismus

 

Je mi něčím přínosný, obohacující, co mě na něm rozčiluje apod.

 

Doktrína ateismu je jasná: ,,Bůh není“ či ,,Bůh je mrtev“ (F. Nietzsche). Zkrátka ateisté VĚŘÍ, že Bůh neexistuje. Tak si alespoň ateismus osobně vymezuji. Zde se dostáváme před složitý religionisticko – filosoficko – náboženský problém a sice, koho ,,zaškatulkovat“ mezi ateisty. Náš národ je považován za jeden z nejateističtějších národů. Je to pravda? Osobně se přikláním k verzi, že není a použil bych výrazy: ,,národ věřících ateistů či náboženských analfabetů.“ Drtivá většina spoluobčanů v něco věří a také drtivá většina národa jsou náboženští neznalci či lhostejně založení lidé. Skutečných ateistů významné procento nebude. Rozhodně jě těžké přesně určit, kdo už je a kdo ještě není pravým ateistou, proto jako ateistické chování, názory apod. budu pro tuto práci považovat chování a názory lidí nevyznávajících žádné náboženství.

 

V této práci se snažím najít pozitiva ateismu (což je pro mě težký úkol), ale ne ho obhajovat nebo říkat, že je lepší než v víra v Boha. Víru v Boha považuji za něco nepřekonatelného a ateismus vnímám jako velmi zcestný.

 

Každý pracovní tým, aby dobře fungoval, by měl být vyvážený. Podle Belbinovy teorie týmových rolí existuje 8 typů lidí pro práci v týmu (předseda, rejža, shánil, chrlič, dotahovač, tahoun, hasič a rejpal). Právě rejpal – odborně označovaný jako analitický kritik – má za úkol hledat slabiny, negativa či nebezpečí, aby si je tým uvědomil a předešel jim. Nekritizuje samoúčelně, ale jen tehdy, vidí - li v plánu nebo argumentech nedostatky. Je dobré, když je rejpalem člověk zvenčí, protože se stává, že nějaká skupina lidí je pro něco nadchnuta a nevidí zásadní překážky a komplikace. I z procesů svatořečení známe roli tzv. ,,ďáblova advokáta.“ Nicméně vize ,,využití ateistů jako analitických kririků“ je alespoň v dnešní době v ČR spíše utopická. Ateisté by mohli dávat věřícím zajímavou zpětnou vzabu, jenže zřídkakdy ve věcech víry znají něco jiného než nadávky, urážky a pomluvy doprovázené hlubokou neznalostí.

 

Mnohdy si říkám, jak krásné by to bylo, kdyby všichni lidé věřili a byli slušnými občany. Otázkou ovšem je, nakolik by se rozvíjel osobní vztah s Bohem a nakolik by to bylo slepé otupení davem. Na ateismu mi přijde přínosné vidět tu prázdnotu, která mě utvrzuje v živé víře a neustálém hledání Boha.

 

Při úvahách nad ateismem mi přijde přínosných mnoho věcí, které tam chybí a ve víře je máme. To už sice je spíše hledání negativ, nicméně si potom ve srovnání s ateismem mnohem více uvědomuji hodnoty víry, což je velmi přínosné.

 

Občas se mi na ateismu líbí ta bezstarostnost. U mě je to teda velmi povrchní a pouze v myšlenkové formě. Zatímco ateista si však může říci, jak je super, že se v neděli ráno může prospat (obzvláště po plese), nemusí žít podle nějakých Božích přikázání (a k tomu si myslí, že je kdovíjak chytrej) apod. Věřící ovšem ví, že je to krátkozraký a zaslepený pohled. Přesto je nejenom dobré, ale přímo nutné nad Božími přikázáními přemýšlet a uvědomovat si, proč vlastně podle nich chceme žít. Tváří v tvář ateismu nad tím určitě přemýšlíme více, než kdyby nikdo špatně nežil.

 

Přínosné jsou diskuze s ateisty, protože se nad jejich otázkami můžeme zamyslet a hledat odpovědi nejenom pro ně, ale i pro sebe.

 

Na ateistech mě rozčiluje, že bojují proti Bohu, mají zášť k věřícícm lidem a všemu náboženskému. Všechno náboženské zhazují, pomlouvají. Také mě na mnohých ateistech rozčiluje jejich vynášení (nesprávných) soudů nad náboženskými otázkami. Obzvlášť tváří-li se učeně, ale jsou uplně dutí.

 

Na ateismu mi vadí mnoho dalších věcí, ale o tom už tato práce nemá uplně být (a navíc bych se velmi rozepsal:-), proto zmíním pouze dvě věci a sice absenci mravního zákona a egoismus. Netvrdím, že úplně u všech, nicméně podstatně více než u věřících.

 

Během práce jsem si mohl porovnat různé věci z pro mě neobvyklého úhlu pohledu a i když jsem se snažil najít nějaký přínos ateismu (moc jsem jich teda nevymyslel), tak mě přemýšlení a sepisování o ateismu utvrdilo ve víře v Boha.

 

 

Kdo by se chtěl dozvědět více o ateimu a křesťanství, tak vřele doporučuji novou kvalitní knihu ,,Křesťanství a ateismus úplně jinak“ Od Dineshe D´Souza. Český překlad byl vydán r. 2009 z amerického originálu ,,What is so great about Christianity“ z r. 2008.

Tato kniha je ověnčena řadou velmi příznivých kritik a je zajímavé, že se na ní shodují i kritici, kteří mají obvykle protikladné názory. Protože bych vám chtěl tuto aktuální knihu opravdu vřele doporučit, uvedu zde některé texty z přebalu knihy.

,,Dines D´Souza, autor mnoha bestsellerů podle žebříčků New York Times, objektivně zkoumá argumenty a rétoriku ateistů v současné debatě o Bohu a křesťanství. Oponuje ateistům podle jejich vlastních pravidel a dokazuje, že náboženská víra je slučitelná s rozumeme a vědou. Výsledkem je kniha, jež nabourává obecné představy o křesťanství a potvrzuje, že na křesťanství opravdu je něco skvělého.“

,,Největší předností této knihy je, že zbytečně neustupuje. D´Souza se neztrácí v defenzivních kličkách, naopka se do všech argumentů proti Bohu pouští s vervou a poráží je jejich vlastní logikou. Podrobuje ateismus i vědecký materialismus přísné a soustředěné analýze a dokazuje, že jejich tvrzení jso uprázdná a nedůsledná. Tato kniha je dílem mnohem propracovanějším, než láteření Richarda Dawkinse, Sama Harrise či Christophera Hitchense a ateistické knihy jí nesahají ani po kotníky.“ (Stanley Fish, autor knihy How Milton Works – Jak funguje Milton)

,,Dines D´Souza píše stejně skvěle jako myslí. V této knize neochvějně stojí za svou pravdou. Přesto píše pozitivně, ne rozmrzele jako někteří ateisté, kteří se na Boha, v něhož nevěří, velmi hněvají. Dinesh promyšleně uvádí jasné důkazy a fakt ave prospěch víry a vyvrací tak argumenty, které zapalvují křesťany v postkřesťanské kultuře. Jsem rád, že mohu tuto poutavou a důvtipnou knihu doporučit.“ (Randy Alcor – autor bestselleru Heaven - Nebe)

 

Psáno jako práce do náboženství