O tom, že komunismus je špatný a utopistický směr nemusíme diskutovat. Byť má dobré prvky společné solidarity, tak je nutné zmínit, že jakákoli ideologie založená na násilí a nesvobodě je špatná a všichni (alespoň doufám) moc dobře víme, co komunistický diktát nejenom obnášel ,ale nutno podotknout, že i nadále obnáší(např. Severní Korea, Čína...). Také si myslím, že konzumní společnost, kde základní jednotkou úspěchu jsou peníze a svoboda se rovná anarchii, není úplně ideální ,ale to už je další otázka. Zpět k pádu komunismu.
Komunismus se v Evropě prosadil krátce po skončení 2.SV, především ve střední a východní Evropě, v pobaltských státech a na Balkáně. Zjednodušeně řečeno všechny komunistické státy byly pod jistým vlivem SSSR, některé méně (např. Jugoslávie za prezidenta J.B.Tita), jiné více (např. Východní Německo či Československo po sovětské okupaci). Komunismus padl ve většině evropských zemích v listopadu 1989 a jeho pádu předcházela tvrdá práce opozice. Symbolem pádu komunismu v Evropě a jakousi viditelnou hybnou silou je pád Berlínské zdi 7. listopadu 1989.
V každé zemi se odvíjel přechod od komunismu k demokracii trochu jinak, tak se podíváme blíže na některé ,,zajímavé" země.
Polsko
Polsko zaznamenal nesouhlas s komunismem už v roce 1956, kdy probíhaly masové stávky a demonstrace, které byly potlačeny násilně armádou (veleli jí sověti) a policií (oficiálně bylo 48 mrtvých). Roku 1980 vzniká v Gdanských loděnicích nezávislý odborový svaz Solidarita, vedený Lechem Walesou. V roce 1981 provedl komunistický generál Wojtzech Jeruzelski vojenský převrat a předáky Solidarity internoval. Komunistický režim zde definitivně padl roku 1989 a významnou roli, stejně jako při pádu komunismu v celé Evropě, sehrál polský rodák, papež Jan Pavel II.
Československo
V roce 1948 komunisté provedli puč a ujali se vlády. V 60. letech nastalo uvolňování poměrů, které vyvrcholilo demokratizačními změnami v r. 1968, tzv. Pražským jarem. 21. srpna 1968 zemi okupují vojska SSSR, Polska, Maďarska, NDR a Bulharska. Nastává proces normalizace, demokracie je potlačena a vojska zde zůstávají až do roku 1991. Významnou roli sehráli disidenti sdružení v Chartě 77 a ústřední roli hrál Václav Havel, pozdější prezident. Revoluce v Československu nese pro svůj hladký průběh název ,,Sametová revoluce". Významná role je přikládána svatořečení sv. Anežky České, která byla svatořečena 12. listopadu 1989 papežem Janem Pavlem II.
Rumunsko
Na rozdíl od předešlých zemích zde revoluce probíhala krvavě. Ještě 20 listopadu 1989 byl rumunský diktátor Nicolae Ceausesca zvolen generálním tajemníkem. Odmítá jakékoli reformy a absolutně vůbec si nepřipouští jakoukoli změnu. O jeden měsíc později je vše jinak. Nicolae Ceausesca byl svržen se svého úřadu, zatčen na útěku, odsouzen k smrti, popraven se svou ženou Elenou na První svátek vánoční roku 1989 - před kamerami. V Rumunsku byly brutální a krvavé boje o moc mezi Ceausescuovou tajnou službou Securitate a povstalci.
NDR
9. listopadu, chybou vládního tiskového mluvčího, dochází k pádu Berlínské zdi, který je symbolem převratu ve všech Evropských zemích. Po dlouhé době mohu opět občané východního Německa a východního Berlína svobodně cestovat. Pád Berlínské zdi je zásadním momentem pro ostatní státy.
Estonsko, Lotyšsko, Litva
Pro nás stěží představitelná situace se stala v těchto pobaltských zemích, když v srpnu r. 1989 zde 2 miliony lidí udělalo hada mezi městy Vilnius a Talin, aby demonstrovali nezávislost. Komunismus zde padá až o rok později.
Jugoslávie
R. 1945 vzniká federativní stát Jugoslávie s vládou komunistů v čele s J.B. Titem. J.B.Tito byl silná osobnost a nepodlehl moskevskému diktátu, proto byl vývoj v Jugoslávii odlišný od ostatních států. Od 60. let zde začínají projevy národnostní nesnášenlivosti, které v 80. letech (po smrti J.B.Tita) zesilují. R. 1991 se sice federace rozpadá, ale začínají zde krvavé boje, mnohdy se blížící genocidě, mezi národnostmi dříve spojenými v Jugoslávské federaci. Zasahují zde vojska OSN a později i NATO.Problémy zde rozdmýchává jugoslávský prezident Slobodan Miloševič. Problémy, i když mnohem menšího rázu, na Balkáně v podstatě přetrvávají dodnes.
Možná mnohé z nás napadne, že komunismus už padl a návrat není možný. Opak je pravdou, komunismus je i dnes u moci v mnoha státech (např. Rusko, Čína, Kuba, Severní Korea...) a otázka jeho návratu nelez bohužel vyloučit. Uděláme-li např. krátkou sondu do české politické scény, zjistíme, že eurokomisař či drtivá většina krajských hejtmanů jsou bývalými členy komunistické strany... Dále, výuce komunismu není ve školách věnován dostatečný prostor a mnoho vyučujících dějepisu je bývalými členy komunistické strany. Z toho plynou výsledky všech průzkumů, ze kterých jasně vyplývá, že školáci neví, co to vlastně komunismus je a jak se u nás projevoval.
Záleží tedy jen na nás, jestli budeme dělat odpovědné kroky, abychom zabránili vzniku jakékoli totality.
Publikováno 17.11.2009 ma dvorek.eu
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.