Vánoční zázrak

S letošními Vánoci by se dalo spojit spousta adjektiv. Krásné, bílé, hluboké, radostné, náročné, pro někoho bolestné, osamocené, protrpěné či snad pro všechny krátké. Ostatně, s každými Vánocemi lze spojit spoustu adjektiv. Vybral bych si spoustu termínů, mezi nimi také ''jiné''. Letošní Vánoce pro mě byly skutečně jiné, především v pohledu na ono nesmírné Tajemství, na které se snažíme v Adventě připravit a které je (alespoň pro mě) nesmírně nepochopitelné a neuchopitelné. Zkrátka pravé Tajemství.

Advetní příprava, i přes snahu nebyla nejlepší. Hodně věcí se nepovedlo, bylo moc studijních i osobních věcí, které mě zaměstnávaly a tak jsem na Vánoce nebyl připraven nejlépe. Bohužel. Štědrý den probíhal jako vždy: zdobení stromečku, schovat dárky, vymyslet nějakou pokladovku pro sourozence, návštivit tetičky, postní oběd, odpolední dětská mše svatá, návštěva hřbitova, štedrovečerní večeře, po pobíhání venku a vyluštění šifer nalezení dárků, jejich rozbalení, půlnoční, na Boží hod návštěva babiček,...Prostě klasika. Věděl jsem, že se Ježíšek narodí a vše bude podle plánu. Trochu jiný pohled mi daly události dalších dní.

Onemocněl jsem a dva dny jsem ležel a nebyl jsem schopen si ani číst. Živil jsem se takovejma těma zdravejma věcma, bral jakýsi léky a moc to nepomáhalo. Pak mi ségra nalila frťana lurdské vody a za půl hodiny jsem začal normálně fungovat! Byl jsem předtím sice trochu skeptickej, ale zabralo to. Považoval jsem to (a stále považuji za zázrak). Jo, určitě někdo může namítnout, že tam bylo víc vlivů, placebo efekt apod. Ale přesto si myslím, že to bylo vlivem vody z Lurd. (pozn. V Lurdech se v pol. 19. stol. zjevovala Panna Maria Bernardettě Soubirousové a dodnes se tam dějí zázraky).

Druhý, ještě silnější podnět nastal o den později. V noci začal houkat požární siréna a s kamarádem jsem šli o pár chvil později zrovna kolem hořícího statku, ještě před příjezdem hasičů. Viděli jsme známého - majitele, jak marně běhá s kýblem s vodou. Šli jsme na pomoc a bylo potřeba vyvést voly, než na ně začne z patra padat hořící seno. Majitel je vyhnal z chlíva na dvůr a protože byla otevřená brána, šel jsem ji zavřít. Měl jsem pořádnej strach, stál jsem u ní a držel ji z ulice. Byla vyšší než já a měl jsem přes ni položenou ruku, ke které jeden vůl přišel a dotkl se jí. (Byl to takový šok, že si nejsem jist, jestli to byl jazyk, ucho nebo hlava. S jistotou fakt nevím, ale myslím, že to byl jazyk.) Vylezl jsem na popelnicu a držel ji dál, viděl jsem co se děje. Odvážní majitel a Fanda se snažili zklidnit voly a v tom přijížděli hasiči. Moc jsem je mezi ty voly pouštět nechtěl (pak se mi někteří lidi smáli, že být to na mě, tak tam ty hasiče nepustím a zhoří nejenom seník, ale i obytné budovy:-), fakt jsem se bál, že někoho srazí a utečou, ale oheň postupoval...Když už hasiči byli na dvorku, tak jsem se přidal k Fandovi a majitelovi a přidal se do živé zdi oddělující voly od hasičů. Krve by se ve mně nedořezal. Čuměl jsem před sebe a viděl zatím relativně klidné voly, vedle mě Fanda, za ním hořící seník, za námi hasiči. Povedlo se voly sehnat a zatlačit do kouta a po čase i zahnat do hnojiště v zahradě.

Přestože byly komplikace a zamrzly hydranty a musela se navážet voda z okolí (celkem jsme napočítali 18 hasičských aut), voli se mohli splašit a někomu ublížit, mohl se někdo zranit, mohlo zafoukat a požár by se šířil na obytnou část a poté na sousední domy, nemuseli se stihnout vyvést auta, traktor, kroska a mohl bych pokračovat. Nechci to vůbec zlehčovat, bylo to strašné a následky se budou ještě dlouho odklízet, přesto je zcela jistě na místě mluvit o zázraku. Nejvíce jsem si to uvědomil u těch volů, kteří se při požárech obvykle plaší, ale nyní byli zcela v klidu.

Nemusím asi dodávat, že jsem se celou dobu modlil a to hodně usilovně a zcela jistě jsem nebyl sám. Jinak to, že to byl zázrak se ke mně doneslo od jiných lidí a zcela se s tím ztotožňuji.

O Vánocích jsem si připomínali a slavili událost, která se stala v Betlémě před 2000 lety. Bylo o tom popsáno neuvěřitelné množství stran, ale k čemu všemu by to bylo, kdybychom po významu této události nepátrali vlastním srdcem. A nejenom v době Adventní a Vánoční, ale i v těch nejběžnějších okamžicích našeho života. Můžeme se na Ježíšovo narození dívat z mnohých perspektiv a snažit se pochopit jeho význam. Pro mě je to běh na dlouhou trať a stejně si myslím, že to plně nepochopím. Když se nad tím zamýšlím, tak hlavu jímá závrať.

Když jsem se po těchto zážitcích díval na Ježíš(k:-)ovo narození, vnímal jsem ho zcela jinak u uvědomil si, jaký to je Zázrak, Dar. Čím více se nad tím zamýšlím, tím více opouštím sféru slov a přemýšlím nad tím způsobem, který lze ztěží výstižně popsat.

Přeji nám, abychom se nad Ježíšovým narozením dokázali s pokorou zamyslet a aby se nám narodil v našich srdcích, protože jinak jeho narození i život tak trochu ztrácí na významu.