Shrnutí přednášky ,,Laboratoř sekularizace'' od Mgr. Davida Macka, M.A.

MKD Brno rozjelo cyklus o sociálním učení církve. První přednáška nesla název ,,Laboratoř sekularizace'' a přednášel Mgr. David Macek, M.A. Přednáška se uskutečnila 3.5. 2011 v Brně. Chtěl bych se s Vámi podělit o zápis z této přednášku.

Přednášku ve zvukové podobě najdete zatím na http://www.ulozto.cz/8891600/suc1-promkd-mp3 přibude i odkaz na youtube.

Na úvod přednášky a vůbec celého cyklu o sociálním učení církve, které dnes začalo, vyzdvihnul přednášející význam vzdělávání. Na první pohled samozřejmá věc, v kruté realitě to však bohužel mnoho lidí to nepovažuje za důležité ani za samozřejmé (a to ani v KDU, či v Církvi).

Pro křesťanské demokraty je důležité, aby znali a vzdělávali se v Sociálním učení církve, ze kterého by měla křesťanská politika vycházet.

Přednášející čerpal především ze dvou knih a sice ,,Laboratoř sekularizace‘‘ od Petra Fialy (toho času rektora Masarykovy univerzity) a ,,Smířená různost‘‘ od Tomáše Halíka.

Tato přednáška se dotýká katolické Církve a KDU-ČSL (Stejně jako kniha Petra Fialy).

Stojí-li člověk tváří v tvář nějakému sociálnímu, společenskému problému, měl by postupovat v těchto třech krocích.

1. vidět

2. posoudit

3. jednat

1. krok vyžaduje sílu, nadhled, pokusit se podívat skutečnosti, realitě tváří v tvář, získat co nejvíce úhlů pohledů, stanovit diagnózu

2. krok vyžaduje zaujetí stanoviska

3. krok se věnuje hledání způsobu, jak věc posoudit, převedení posudku do praxe

Církev u nás má zcela jiné postavení, než v jiných státech. David udává příklad, že když popisoval postavení Církve v ČR lidem z jiných zemí, mysleli si, že si dělá srandu.

Ve všech ostatních částech světa je role náboženství ve veřejném prostoru na vzestupu, všude roste, obrovský boom (islám, různé formy křesťanství, protestanti – Latinská Amerika, katolictví – země třetího světa, Jižní Amerika, Jižní Asie), velký vliv ve veřejném prostoru. V mnoha zemích je to posilněno faktem, že Církev přispěla ke změně k demokratičtějším režimům.

Evropa je v tomto směru velmi zvláštní, je apatická k náboženství, srdce Evropské sekularizace je v ČR, extrémní případ evropské výjimečnosti.

Národní identita se v ČR formuje jako opozice vůči křesťanství, což je v okolních státech zcela naopak (slovenští biskupové chtěli a napomohli vzniku samostatné Slovenské republiky, katolictví neslo a obnovilo samostatné Polsko po trojím dělení Polska, u nás byl po vzniku samostatné Československé republiky v roce 1928 svržen Mariánský sloup v Praze...), je zde národní konflikt a konflikt křesťanské identity, nyní je u nás lhostejnost a apatie vůči náboženství (více než 70% lidí je bez vyznání).

U nás se mohou učit z ostatních států (z křesťanských politických stran, lidé zodpovědní za Církev), jak to bude vypadat, až se křesťanství dostane do marginální pozice. Viz tzv. Teologie nabídky, praktikovaná ve Francii.

Fiala a Halík se snaží najít způsoby, jakými se dá oslovit česká duše, která není příliš nakloněná katolicismu nebo alespoň ne náboženství celkově.

Kdo je ve společnosti veřejně známým křesťanem a je známým i atraktivním pro společnost i pro média? Např. Tomáš Špidlík to dokázal, přestože měl všechny předpoklady, aby to nedokázal, byl starý (muž), emigrant, jezuita, žil ve Vatikánu, kardinál. Nebo třeba také při návštěva papeže Benedikta XVI. v ČR se mu podařilo českou společnost velmi oslovit.

Humor, něco velmi zdravého a velmi významný prvek při oslovování.

Nakolik se profilovat nebo neprofilovat jako křesťanská strana? Fiala považuje za nesprávné vzdávat se specifických témat KDU. ,,U KDU více než polovinu voličů tvoří aktivní křesťané, kteří ji volí právě proto, že hájí jejich specifické zájmy. Proto je profilace KDU jako křesťanské strany tolik důležitá, jako integrační, identifikační nástroj. Paradoxně právě křesťansky motivovaná politická témata, která narážejí na největší kritiku, výsměch mainstreamových médií a často i odpor většiny voličů, posilují specifičnost KDU, integrují její členskou a voličskou základnu a vytvářejí dobrou pozici pro budoucí vývoj v kontextu celoevropských tendencí, které pravděpodobně povedou k mobilizaci menšiny zastánců tzv. tradičních hodnot proti globalizovanému multikulturnímu relativismu.‘‘