Jak jsem neviděl polární záři

Minulou středu proběhla první narozenová oslava, které jsem se zde zúčastnil. Sicilská právnička Ornella slavila 24 let. Do kuchyňky se nás nějakým záhadnám způsobem vešlo přes 20. Bylo to příjemné setkání. Byla to nejalkoholičtější pařba, kterou jsem tady zatím zažil. Ve 20ti lidech jsme vypili celé 3 láhve vína a jednu láhev piva!!! Je to trochu paradox, když Erasmáci jsou považováni za jehorší z nejhoršího a i na mém milém Petrinu je průměrná zásoba ubytovaných kvalitnější než zde (čehož dosáhnout není zas až takovej problém). Jedním z nejzajímavšjích a nejhůře zapomenutelných okamžiků z oslavy byl rozhovor se sousedkou Martinou a bavili jsme se o zvířetech. Jen nám chyběla potřebná slovíčka, tak jsem se dorozumívali podle zvuků, jaký vydávají zvířata a dorozuměli jsme se:-)

Oslavenkyně Ornella a výborný dort.

Ve čtvrtek jsem si myslel, že ta přesunutá hodina bude ve 14h. Byla ve 12h...aspoň, že jsem to zjistil před odjezdem, ale i tak to nepotěšilo. Tak jsem si místo toho šel večer do klubu zahrát ping-pong. Nakonec to skončilo u karet, kdy jsme hráli hru: ''negr and president'' s upozorněním, že ''when I play with my black friends, so this name is ''loser and president''

Karetní kroužek.

V pátek jsem si naplánoval výlet do IKEA, kde měli do soboty akci na snídaně a sice za pouhopouhý 1NOK. Vyrazil jsem na kole. Nápad to v základu špatnej nebyl, nicméně sněžilo už několik dní předem a v ptek taky, navíc jsem vyjel až odpoledne. Když mě byla kosa, byl jsem zmoklej, musel jsem použít fantazii, abych si představil, že mám kolo pod kontrolou, vybily se mi baterky u foťáku a to jsem byl cca v půlce cesty, tak jsem to otočil (což byl jeden z mých nejrozumnějších nápadů za posledních několik dní).

V pátek večer jsme se sešli z ČR + několik dalších cizinců na společnou večeři a pokec. Placky se špenátem, puding, broskve či nakládaný hermelín byly dobrý vychytávky, nicméně to vypadalo na zapomenutelnou akci. Poslechli jsme si zajímavou přednášku o Heidelbergu, pokecali jsme atd. Ale to nejlepší nakonec. Už jsme odcházeli, ale s Ivanem a Míšou jsme zůstali poslední v pokoji a nemohli jsme porjít ven přes kuchyňku, jelikož byla plná lidí umývajících nádobí. Tak jsme začali diskutovat, jestli se víc trapně cítí ti, kdo nádobí umývájí nebo ti, co ho neumývají. Vznikly různé teorie a hlavně 20ti minutový záchvat smíchu. Těžko se to vysvětluje, ale fakt jsme se bavili. Bylo to tady ais poprvý, co jsem se fakt od srdce zasmál, až jsem brečel:-)

Na ráno jsme byli domluvení, že se sejdeme v IKEA v Åsane, což je cca 17km. Bylo by to naprosto luxusní, kdybych měl rozumější kolo, nebyl všude sníh a nebyl promočenej od snihu, krup a deště. První problém byl, že povrch klouzal. Druhý, že jsem měl na přehazovacích kolečnkách sníh a tudíž jsem nemohl přehazovat a nedolíhal do nich řetěz. Tak jsem vzal kolo, zvedl ho a bouchnul s ním o zem. Něco malo sice spadlo, ale hlavně jsem urval blatník...Provizorně jsem to spravil a pokračoval. Pak jsem zjsitil, že jsem byla oddělaná brána a já vlej do staveniště (na silnici, v mým pruhu cosi stavěli). Když už jsem tam byl, tak jsem našel nějakej materiál a mohl to aspoň trošku spravit. Další cesta byla nádherná (pokud zrovna nepršelo) jet a pozorovat fjordy, zálivy a zasněžené hory je krásný zážitek. Zmoklý, trochu unavený, po mírném bloudění, avšak šťastný jsem dojel do IKEA. Byl jsem tam pár minut před 11h. Napsal jsem kamarádům, kteří přijeli busem, že čekám před vchodem. Oni přijeli těsně přede mnou a čekali už v restauraci, protože věděli informaci, kterou jsem já nevěděl a sice že se snídaně vydává jen do 11h. Projevili kus rozumu a snídani mi zakoupili :-) A že byla dobrá! Při vstupu do prodejní části jsme obdrželi popcorn, což taky potěšilo. Zpáteční cesta byla více z kopce, výhled byl krásný, ale zase jsem párkrát festovně a naprosto zmokl. Odpoledne jsme v Bergenu navštívili přírodně historické univerzitní muzeum. Bylo sice pěkný, ale dlouhý a úplně jsem si to nevychutnal. Usínal jsem a říkal jsem si, že dneska už to zlomím a půjdu spát před půlnocí. Nebo se k tomu aspoň přiblížím.

V historickém muzeu.

V 8 večer měl přijít na večeři (bramborový guláš) kamarád Steve z Filipín. Předtím jsem se krom studia Filipín zabýval nadějnou intenzitou polárního záření a s Jakubem plánovali, že by ji možná bylo možný v noci vidět a že možná něco podnikneme. Přiběhl během po večeři, že to vypadá nadějně a že zkusíme vylézt na nějakej kopec. Sešlo se 9 natěšených lidí, ale podmínky se změnily a bylo to nepravděpodobné. Tak jsme si udělali vycházku na 1,5h. Vracel jsem se zpět a v kuchyňce byla obvyklá skvadra. Tak jsem se za nimi stavil. Chvíli jsme vykládali a pak někdo přišel s tím, že má být vidět polární záře. Tak se sebralo cca 20 lidí, mrzli jsem přes hodinu venku a pak to zabalily. Teda, ne tak úplně. Ještě jsme pokračovali do jedné kuchňky a udělali si špagety. Ten večer jsem se zdokonalil v konzumaci špaget. Ale pořád ještě nemám na tu rychlost, jak to namotávají Italové. No a byly 4hodiny...tak jsem se rozhodl, že neděle bude odpočinková. Žádný výlet, ale vyspím se, budu si číst, mrknu na nějaký film a večer zajedu do kostela. No...vzbudil jsem se a bylo nádherně, takže jsem musel vyrazit opět na Lovstaken. Napadl nějakej sníh, takže to občas bylo po kolena, nicméně slunko, který se tady objevilo podruhý, co tady su, bylo krásný a byl úžasný výhled.

Večeře se Stevem po které jsem si zadefinoval další sen a sice navštívit Filipíny:-)

Večer jsem jel na anglickou mši svatou (ne anglikánskou, nýbrž katolickou a slouženou v angličtině). Po ní následovalo opět spolčo ''Fidés''. Bylo doslova ''dobrý'' jelikož holky připravily pizzu, hodně pizzy! Většinu doby jsem věnoval probírání bioetických otázek v medicíně s ugandskou filizofkou a doktorkou narozenou ve Vietnamu, bydlící ve finské části finské-švédského ostrova, hovořící švédsky a studující v Norsku. Škoda, že mě angličtina mírně indisponovala, ale byla to zajímavá diskuze. Večerní chvály, zpívané a v angličtině, byly docela nad moje síly...

I zpětně hodnoceno to byl pěkně prožitý večer. Nicméně...jel jsem vesele domů a vůbec jsem netušil, že mám doslova v patách polární záři. Kdybych se otočil...Kdybych měl s sebou mobil a přečetl si SMS...Kdybych si všiml, že v parku u Fantoftu, kterým jsem projížděl, že v něm jsou děcka a sledují polární záři, tak bych ji taky viděl...Polární záře je jednou za uherskej rok vidět I v Bergenu a včera byly ideální podmínky. No, bohužel, zaváhal jsem...Na pokoji jsem si přečetl hodinu starou SMS. Obrátil jsem se, vzal s sebou lidi, co seděli v kuchyni. Potkávaly jsme sposutu lidí, co se vraceli, ale záře už vidět nebyla...občas ještě někdo dobíhal, třeba skupinka 20ti asijských studentů a jeden týpek měl jen tričko:-) Ale nic nebylo vidět...Tak jsme to se smutkem vzdali. Seděli jsme smutní v kuchyni a měli rozporuplné informace. Je jsem pozjišťoval od svých známých, že už nic vidět nebude. Pár lidí na netu našlo, že by ještě mezi půlnocí a jednou hodinou něco mohlo být vidět. Rozlouskli to španělští sousedé, kteří vtrhli navlečení do kuchyně a po slovech: ''Hi, guis...to bylo všem jasný a vyřítili jsme se ven. Bohužel to skončilo, jako vždy předtím...

Tímto způsobem trávíme až moc času v posledních dnech...

Dnešek měl být administrativně – papírovým dnem. Chtěl jsem si vyzvednout student card, ID card, vyřešit nějaký papíry k ubytování, nechat vyměnit žárovku, zařídit si účet v knihovně, podívat se do jednoho obchodu, kde mají dobrý kola, protože asi budu měnit kolo a taky jsem měl v plánu jít jako zástupce naší kuchyňky na (povinné) setkání zástupců kuchyněk, který, jak jsem si mysle, že bude večer...Bylo odpoledne. Jenže veškerý plány zničilo pozorování noční oblohy, který už citelně začíná lézt do času, naštvání a tak jsem šel spát v pozdějších hodinách a v důsledku jsem i vstával pozděj a přednáška, která jsem myslel, že je ve 2h, tak byla ''nečekaně'' ve 12h. Takže jsem ji skoro stihl zavčas, ale už jsem nestihl ty papíry. Tak mám aspoň smělé plány na zítra.