Manévry u kontejnerů, výlet na Fløyen a další zajímavé příhody

 Na neděli jsme si naplánovali výlet na jeden ze sedmi vrcholků, mezi kterými se rozkládá Bergen a sice na Fløyen. Dlouhá noc má velkou výhodu, že můžete vyrazit v 8h a máte pocit, že jste vyrazili opravdu brzo ráno a východ Slunce uvidíte z vrcholku. Vyrazili jsme 4 z ČR, Karen ze SRN a (sub)Marine z Litvy (která šla s botama na podpatku). Při výstupu nahoru jsem tvrdil, že Tolkien musel být na Erasmu v Bergenu, protože krajina byla jak z Pána Prstenů. Jak v Bergenu pořád prší, tak je zde dostatek vody a lesní porost je krásně zelený. Taky nám v neděli vyšlo počasí (bylo jak z jara, svítili sluníčko a byl to zatím první den, kdy tady nepršelo). To co jsme viděli se jen těžko slovy popisuje, protože zasněžená Skandinávská příroda z kopce s výhledem na jezírka, skály, lesy, údolí či moře za přítomnosti slunce a ve společnosti dobrých lidí se popsat nedá. Zažil jsem již mnoho túr, ale toto si skoro dovolím srovnávat s výstupem na Olymp.

Krajina z Pána Prstenů.

V jeden moment jsme se otočili, že půjdeme zpět. Chvílu jsme šli, ale mě se to rozleželo v hlavě a řekl jsem si, že je ještě pár hodin světlo a že bych na ten kopec rád vylezl, navíc jsem chtěl jít večer na anglickou mši svatou, která je v centru města, tudíž se mě nehodilo se už vracet domů. Řekl jsem to Lucce a Marine a ony, že by taky rády šly nahoru. Tak jsem zavolal na Jakuba, že se zase otáčíme a pokračujeme ve výstupu. Ten přiběhl za náma, přemýšlel a pak se rozhodl, že půjde taky, ale že to ještě skočí říct Karen a Janě, které potřebovali být brzo na Fantoftu. Po pár minutách koukám, že i ony nakonec pokračují s námi..a dobře udělali, protože to bylo krásné.

Vydařená túra.

Večerní anglická mše svatá byla náročná, protože po krátkém spánku a celodenním chození člověk chce usnout... Nejvíc by se tam líbilo našemu panovi kostelníkovi, protože kadidlem tam opravdu nešetřili:-) Byla tam poměrně zvláštní skladba lidí, z celého světa. Zaujalo mě, že při odchodu z kostela stál ve dvěřích pan farář a s každým si podal ruku.

Když jsem v neděli fotil asi 10. fotku, tak mě hlásil foťák, že mám plnou paměť. Bylo mě podezřelý, že bych měl svoji 8GB kartu od Vánoc už plnou. Tak jsem chtěl začít promazávat, ale zjistil jsem, že jsem si kartu zapoměl v nb...Večer jsem trávil obíháním kamarádů a stahováním fotografií a na pokoj jsem se dostal až pozdě večer. Jelikož tady moc nepoužívám mobil, tak jsem zjistil až na pokoji, že mě nahání několik hodin z domu, abych se ozval a domluvil, co mi mají přes známého poslat za věci. Chtěli taky říct adresu, aby věděl, kam mě to má zavézt. Šel jsem si tedy pro složku, kde mám papíry od ubytování, ale i akceptační dopis, papíry od pojištění, vítací dopis, spoustu papírů s informacemi, hesla do univerzitního systému atd. Zjistil jsem, že ji nemám úplně pod kontrolou a po chvilce přemýšlení, jsem si vzpoměl, že jsem ji asi zapoměl ve škole. Ztráta těchto papírů by nebyla úplně ideální, ale naštěstí s pomocí sv. Antonína z Padovy jsem je dnes ve škole našel.

Cestou do školy jsem chytil poctivej déšť. Ač jsem šel s deštníkem, přesto jsem dobře zmokl a pár věcí v baťohu se mě rozmočilo. Měli jsme dnes Faculty visit na mojí Faculty of Social Sciences. Bylo by to celkem nudné povídání, ve kterém by norští lektoři mluvili dvě hodiny o svých kurzech a rychle by upadlo v zapomění nebýt vystoupení jistého profesora s křestním jménem ''Olej''. Když dostal slovo, tak řekl: ''My name is Olej....'' a vzal křídu a psal svoje jméno na tabuly obrovským písmem přes většinu tabule. Jednak to byla scéna jak z Obecné školy, ale jméno Olej Čechy opravdu složilo.

Jedna z dalších věcí, na který se těším, jsou norské ryby. Šel jsem si koupit lososa. Taky jsem si k němu koupil brambory – když jsem platil za 4Kg brambor 40NOKů, tak jsem myslel, že mě asi upadne peněženka. Taky se zabývám hledáním nějakého kola. Nemám šalinkartu, chodím každý den 5km do školy a jinam a taky bych chtěl podnikat nějaký cyklovýlety. Mám představu cca za 800NOKů (cena šalinkarty na 2 měsíce), ale dneska jsem viděl v jednom cykloservisu jedno nádherný horský kolo za 2 litry, tak mi to tak vrtá v hlavě...a napadají už mě šílenosti typu, že bych jel z Erasmu dom na kole. A tak váhám a nevím.

Někdy po páté hodině jsem šel do kuchyňky, kterou mám 2 metry od pokoje. Smažil jsem lososa a přišla Terka od nás ze školy, se kterou jsem se dnes přes společné známé a internet seznámil. Mezitím přišli do kuchyně další lidi a začali si vařit večeři. Naše kuchyň je sice pro 7 lidí, ale jelikož je dobře vybavená a na patře jsou dobří lidé, tak se utvořila taková italsky a portugalsky mluvící skupinka, která se zde večer schází a společně se vaří. Tak jsem se k nim přidal. Italské těstoviny byly fakt luxusní. Po večeři jsem vytáhl slivovici, krátce jsem vysvětlil jak se vyrábí, co to je, naučil je výslovnost a poté jsme koštovali. Musím je pochválit, protože ji (skoro) všichni vypili a několik si i vzalo v dalším kole. Aspoň budou zdraví. Jak jsem již naznačil, tak většina skupinky (6) byla z Itálie a nebyly nějak nepříjemní, uječení apod. ale naproto fpoho příjemní lidé. Občas měly sklony mluvit italsky. Jednou jsem tak poslouchal proslov jedné Italky, pokyvoval a na konci zahlásil: ''Yes, of course'' abych si rýpnul, že nemluví anglicky. Trochu to však nepochopili a začali mě chválit a divili se, že umím italsky. Až když jsem jim řekl, že to byl vtip, tak jim to postupně začalo docházet:-) Mým hlavním cílem na Erasmu je angličtina, proto jako nejlepší využití času preferuju k mluvení, čtení, poslouchání či psaní angličtiny. Zůstal jsem tedy v kuchyni, mluvil s kamarády a když jsem se vrátil na pokoj bylo po půl jedenácté...Více než 5 hodin uteklo poněkud rychle.

Anna (Portugalsko), Eduardo (Brazílie - Rio - což se snad, doufám, za rok bude hodit), Martina, Claudia, ''future doctor'' (Itálie) a plný stůl jídla:-)

Holky měly se slivovicí trochu problémy, resp. po slivovici:-)

Když jsem se vracel ze školy, chtěl jsem cestou navštívit u Remy 1000 jeden kontejner, kde se dá občas něco najít. Když už jsem byl u něj, tak se otevřely dveře a z obchodu vyvezli další kontyš a začali do druhého něco házet. Tak jsem poodešel a sledoval z povzdálí situaci. Věděl jsem, že je dnes plný a tudíž, že si to žádá noční akci. Ještě jsem mrknul na net a psala Terka, že jí nejdou zavřít dveře. Tak jsem to byl pořešit a vyrazil jsem až kolem půlnoci. Když jsem byl v půlce cesty, potkal jsem Janu a Lucku, každou s plnou taškou. Asi nám to bylo jasný, ale diplomaticky jsme to přešli, řekli si, co jsme dělali dneska a co plánujeme na zítra. (včera jsme se s Jakubem bavili, jestli o kontyších říci i holkám, ale usoudili jsme, že radši ne:-) Tak jsem si myslel, že už mají vychytaný know-how a je postaráno o vtipnou příhodu. Plný tašky a moment z odpoledne dávaly dobrou naději, že něco najdu. A skutečně. Plný nový kontejner. Něco jsem pobral do tašky a šel jsem si ji 100m na zastávku přeskládat do baťohu. Ještě jsem se chtěl pro něco vrátit a když už jsem byl u kontyšu tak přijelo na parkoviště auto. Tak jsem trochu poodešel a sledoval situaci. Nic se nedělo a v autě seděli 2 lidi. Po chvíli vylezli a šli směrem ke kontyšům, myslel jsem si, že jdou k bankomatu, nešli...z úkrytu jsem sledoval, jak vybírají kontejner. Já jsem ožil, jako když hrajete na táboře bojovku, která vás fakt baví. Obešel jsem blok, abych se ke kontyšu dostal z jiné strany a tím je zmátl. Když jsem se blížil, tak jsem viděl, jak jedna černá postava nese nemilosrdně 2 plný tašky k autu. Další byla u kontyšu. Když jsem se blížil, tak jsem si říkal, že se budu kamarádit a začnu se s nima bavit a tak. Jenže ta postava u kontyšu se strašně nenápadně schovala. Když jsem se přiblížil, tak se zvedla a viděl jsem ženu, cca 35let, v kožené bundě, což jsem trochu nečekal. Dala světelné znamení kolegovi a zmateně se utíkala schovat pryč. Tak jsem prošel a viděl jsem borca, jak se snaží vypařit. Já šel po takové cestě a po cca 70m od jejich auta jsem zjistil, že je to slepá ulička končící u dvou baráků. Po jedné straně uličky byl plot, po druhé baráky. Mohl jsem vypadat podezřele, proto jsem tam nechtěl stát schovanej za keřem a čekovat situaci moc dlouho. Na druhou stranu každý krok byl slyšet. Tak jsem se po pár minutách vrátil k parkovišti, prošel kolem jejich auta a šel na Fantoft. Byli asi docela vyplašení, asi už v kontyšu toho moc nebude, ale já jsem si to opravdu užíval. Takovýchto zážitků si vážím víc než plnýho kontejneru lahůdek. (Drobná poznámka: Asi to zní feťácky, jak občas píšu o těch kontejnerech, ale norský kontejner u obchodňáku na jídlo není úplně to stejný jako v Česku. Vlastně ani nevím, jak je to v ČR, nikdy jsem to nezkoumal, ale tady jsou kontyše prakticky jenom na jídlo. A při pohledu na norské ceny jídla a tyto možnosti mě (a další vychodoevropské studenty) snad pochopíte a omluvíte:-)

Dnešní úlovek:-)

Občas se bojím, že nebudu mít o čem psát a že budu muset začít vymýšlet a páchat trochu plánovaně nějaký blbosti, ale zatím mám dost podnětů, které přicházejí sami. Koukám na hodiny a říkám jsi, že jsem zase nestihl to, o co se snažím už od svého příjezdu a sice jít spát před půlnocí...Ale aspoň můžu vzpomínat na SDM a Španělsko a uklidňovat se slovíčkem: ''mañana''.