První dny v Bergenu

Sotva jsem vyšel z nádražní haly a stanul nohama na zemi přímo v Bergenu začala mě brát mírně závrať. Ten pocit: ''tak tady budu trávit půl roku''. Naštěstí první dojem, ostatně jako i ty další byl ten, že Bergen je zkrátka nádherné město. Opravdu moc mě první dojmy oslovily.

Pohled od školy na jeden ze sedmi bergenských vrcholků. Tento velmi připomíná Pálavu a možná právě proto se Perná na historickým mapách nazývá jako Bergen:-)

Řešili jsme pořád, jak s ubytováním. Během cesty jsem si několikrát psal s Jakubem, došel mi školní email, zjišťoval jsem po známých atd. Až jsem došel k závěru, že bude ideální se pokusit domluvit vlastní ubytování (povinnost nahlásit na policii svoji adresu + ze školy tam mají něco poslat) + je taky dobrý se osamostatnit a spoléhat více na sebe a být nucen hned od začátku komunikovat ze sousedy. Od nádraží jsem tedy šel do kampusu do Student center poptat se, jestli je někde něco (levnýho) volnýho. Spletl jsem si budovu a vešel do jiné budovy. No vešel...zasekl jsem se s krosnama ve dveřích, ale norští úředníci = lidé a smáli se tomu a ochotně mi vysvětlili, kam mám jít (tato zkušenost a vlastně všechyn další mě vedly k myšlence, že bychom měli udělat stáže pro české úředníčky do Norska – přeci jenom pocit, že jdu za někým, kdo mi chce ochotně pomoc, usmívá se a je příjemný je trochu jiný, než je moje zkušenost z naší drahé vlasti:-)

Na recepci bylo všechno OK. Nějakej pokoj byl volnej, tak jsem dostal ubytování. Teda úplně OK to nebylo, protože když jsem měl nahlásit datum narození, tak jsem si nemohl vzpomenout, jak se řekne ''devátýho'', tak jsem vrazil slečně cestovní pas:-) Ale jinak už to bylo všechno dobrý.

Tak nějak jsem tušil, že koleje jsou 6km od SC. Kouknul jsem do mapy, kde byly silnice, trasy MHD a vodní plochy (bez jakýchkoli popisků). Tak nějak jsem doufal, že jdu správným směrem. Utahanej, hlasovej, spocenej, ke konci už docela vysílenej...pořád jsem musel dělat zastávky (pravděpodobně su jedinej student, kterej tam šel pěšky, monžná skoro i historicky, jelikož i ti, kteří nemají šalinkartu a znám je, tak jeli MHD:-) Ono to je asi fakt kravina se táhnout takovou dálku s věcma. Nicméně jsem to nějak došel. Hodil jsem věci na pokoj, rychle se umyl a běžel na setkání místních nových studentů. Informací si moc nepamatuju, ale bylo to fajn. Poseznamoval jsem se tam s prvními lidmi a taky jsem potkal Lucku a Janu.

Úvodní setkání bylo v klubu Fantoft, které je zároveň jediným místem, kde je volná wifi, takže po skončení všichni, kdo nemají kabely, běželi pro své nb, aby se připojili na fb. Je to vtipný sledovat celou místnost, jak lidi sedí vedle sebe, společně u stolků, na pohovkách atd. Ale jen minimum se jich baví a zbytek je na fb:-)

Moje koleje – Fantoft - jsou takový hodně mezinárodní. Jsou zde lidi s celé Evropy, z USA, černoši, soused je z Hong-kongu a tak. A ač jsem vy vyhlášeným pařícím bloku C/D, tak je zde poměrně klid. Ono vůbec pařit v Norsku není úplně sranda. Pivo tady stojí např. v klubu 40 (včera v obchode jsem viděl Plzeň za 20, Budvar za 21 a Gambáč za 27) – což nezní tak špatně, dokud to nevynásobíte cca 3,4. A dovoz alkoholu do Norska je taky přísně omezen.

Ve čtvrtek jsem šel do školy na Introductory program. Přivítala nás vícerektorka, profesorka Astri Anderson, dostali jsme praktické informace z Centre for Information and Student Services a poté jsme měli Complimentary lunch, pravděpodobně poslední oběd ve školní menze, jelikož ceny jsou neúnosné a je potřeba si vařit sám (což má zase své jiné problémy:-) Po obědě jsme Information stands, kde byly stánky s informacemi od studentského parlamentu, BuddySystému, ze studentského centra atd. A my měli možnost vyzjistit spoustu cenných informací, pozajišťovat a vyřídit různé věci (a pobrat propagační materiály:-) Byl jsem trochu ztracen, bylo strašně moc informací, ale on si to nikdo moc nedával. Naštěstí jsem tam byl s Ornellou ze Sicílie a společně jsme to nějak prošli, zaregistrovali se do Buddy systému a vyplnili nějaké formuláře. Společnými silami jsme to nějak zvládli, ale přesto jsem asi udělal rekord, když mi cosi (doteď nevím co:-) říkala a já jí třikrát zopakoval: ,,I don´t understand You''

Administrace a ty papíry byla docela dobrá bojovka. Potřeboval jsem řešit papíry kolem školy, zaplatit ubytování a to nešlo bez internetu. Asi 2 hodiny jsem chodil, abych se vůbec připojil na internet. Vůbec mi to nešlo. Ptal jsem se a nikdo moc nevěděl (resp. někteří ''věděli'' ale stejně to pak nefungovalo:-). Tak jsem šel do jiné budovy, do knihovny, že by tam mohl být u nějaký PC kabel a že bych se připojil přes kabel. To jsem udělal, ale pořád nic. Tak jsem se na to vykašlal a šel do CfI a zahájil jsem školní registraci. Povedlo se mi aktivovat účet a mohl jsem se tedy dostat na net i ze svého nb. Ale dál mi registrace nešla. Šel jsem tedy na net, přihlásil se na stránky od ubytování a hledal, jak zaplatit ubytování. Řešil jsem to dlouho, všechno pročítal, ale nemohl jsem na to přijít. Šel jsem se zeptat na recepci a tam mi taky moc neporadili (druhý den jsem zjistil, že to ještě nebylo aktivovaný...

S hlavou plnou nových poznatků a nevyřízených věcí jsem se vracel na Fantoft. Cestou mě napadlo, že bych mohl vyzkoušet typický český (i slovenský a polský) studentský systém na získávání potravy v Norsku. Bylo mi to fakt blbý, nikdy jsem to nedělal, ale u nejbližšího obchodu od Fantoftu jsem si všiml kontejnerů. Šel jsem k nim. Nic jsem nečekal. Otevřel jsem jej a byl plný jídla. To byl docela šok. Nemohl jsem tomu uvěřit. Byly tam ryby, pečivo, nějaký kelímky jak kdyby od zmrzliny. Šáhl jsem pro jeden a byl plnej (tak to byl pocit, jak když zabere ryba, i když jsem to nikdy nezažil). Vzhledem k tomu, že jsem nebyl úplně neviditelnej a hlavně jsem na to nebyl připravenej, tak jsem něco naházel do batohu a šel pryč. Cestou to padalo, ale došel jsem k zastávce a začal zkoumat pobrané poklady: pečivo (ač zabalené), bylo vlhké, tak letělo do koše. Ryba vypadala dobře, ale byla 3 týdny prošlá a to co vypadalo jak zmrzlina byla 2 měsíce prošlá rybí polívka. Polívku jsem si chtěl uvařit (sice 2 měsíce prošlá, ale byla to taková dlouhodobá trvanlivost). Jakmile jsem ji ochutnal, tak jsem musel navštívit WC a polívka skončila v potrubí (bez mezizastávky ve mně:-) Možná kdybych měl dokončenej intráckej zlevněnkovej kurs nebo někoho, kdo by to hecnul, tak bych to dal, ale sám a se zásobami z domu jsem to fakt nedal.

Večer jsme měli dostávat Univerzitní tašky s praktickými věcmi (nějaký sušenky, polívku, deku, mýdlo a hlavně toaleťák – že ho vlastně nemám jsem si uvědomil již první den v poněkud nepříjemné situaci:-) Jako Češi jsme se opět nezapřeli, protože moc lidí si pro ty tašky nešlo, ale když je přivezli, tak češí stály jako první u vydávání (následováni Italami).

Večer jsem si mírně vyzdobil pokoj, abych se v něm cítil lépe a nebyl holobyt jak v nemocničním pokoji (nebo jak pokoj na Petrinu podle představ vychovatelů). Vyvěsil jsem národní vlajku, univerzitní tašky a cca 100 fotografií z různých akcí, svých příbuzných a přátel. Hned je pokoj barevnější a útulnější.

Zaplnění holých bílých zdí.

Fotografie kolem zrcadla a na futrech v popředí.

V pátek jsme měli druhý den ve škole. Opět nám říkali nějaký info o plagiátorství a další info. Pak následovala přednáška nějaké trochu crazy feministky s profesorským titulem. Oběd už jsme nedostali:-( po Lunch break následovala prezentace o Norsku, která mě zaujala. Jednak když na začátku prezentace hrála Smetonova Vltava, dále díky interaktivnímu provedení, kdy jsem si i dost zapamtoval a bavilo mě to, no a nesmím zapomenout navýborné bobóny rozdané na lavicích.

Navečer se stavil Jakub, který mi přinesl i kabel na net, takže už su online dnem i nocí. Mj. Jsme taky došli k názoru, že dnešní večer je ten správný čas na válečnou výpravu po bergenských kontejnerech. Původně jsme šli jen k jednomu. Byl plný, ale věci už byly starší, tak jsme skoro nic nebrali. Nakonec jsme si to natáhly z plánované půlhodinky na více než 2 a dobře jsme udělali. Jeden kontejner byl plný ovoce, tak jsme nabrali 3 igelitky hlavně banánů, ale i jablek, mandarinek, hrušek, hroznů, jogurtů nebo třeba i kofoly. Asi se nedá vyžít jen z toho, nebo minimálně nyní na současném levlu a s omezeným know-how, ale je to dobrý sport a zajímavé spestření jídelníčku.

Část úlovku.

Dnešní den jsem si udělal takový akademický. Pustil jsem se konečně do četby Jeruzalémské Bible, kterou jsem si vzal s sebou a musím se přiznat, že jsem Bibli vpodstatě ještě pořádně nečetl. Taky jsem začal pracovat na seminární práci o ekonomickém systému podle sociálního učení Církve, kdy jsem konkrétně studoval encykliku Benedikta XVI. Charitas in Veritate.

Večer jsme si udělali českou ''párty''. Po cestě se mě stala taková trochu schizofrenní situace. Nastoupím do výtahu, ve kterým jeli už 3 lidi a začali se mě ptát, netuším proč, jestli su z Německa. Tak jsem se s nima začal bavit a nevěděl jsem, jestli jsou Němci nebo ne a jestli mám mluvit německy nebo anglicky, tak jsem krásně motal angličtinu s němčinou. Potom na ''párty'' to bylo tak trochu jako na brutální pařbě fakulty aplikovaných věd. Sešli jsme se s Janou, Luckou a Jakubem – 4 poměrně podobně založené figurky. Dali jsme si čaj s Vánočním cukrovím, spřádali plány na výlety, co navštívit, dávali si tipy, jak kde co pořídit co nejvýhodněji, kdy je kde na co jaká akce a řekli jsme si o spoustě vychytávkách. Su moc rád, že jsme se tady tak našli. Společně plánujeme zítra výlet na bergenské vrcholky a večer se chystám s Jakubem na anglickou mši svatou. Ale to až příště.