Funny výlet do Fana

Jak to nyní vypadá v Bergenu? Na popis této situace si ukradnu kamarádův status: ''Aha, tak to, co jsme měli do zhruba minulého týdne, byla asi jen demoverze Bergenu. V posledních 7 dnech každý den hustě pršelo nebo super hustě pršelo, jen v neděli, a to je výjimka, sněžilo. Tak, drazí milí, konečně jsem docestoval do Bergenu;) ''

Ve čtvrtek odpoledne jsem přišel na seminář z Political Economy. Stejně jako většina spolužáků. Vyjel jsem později, tak jsem hnal, abych to stihl. Stihl jsem to, ale zbytečně. Spolužáci stály na chodbě. Bylo to divný, protože Noři chodí zavčas. Vedoucí semináře nikde nebyl, nikdo nic nevěděl, tak jsme to po 20ti minutách zabalili. Bohužel mi to znepříjemnilo odpoledne, jelikož mě po semináři a hodinovém čekání mělo začínat setkání International Students Union Bergen. Ještě jsem měl možnost účasnit se výroční schůze BSI, což by také mohlo být velmi zajímavé, ale návštěva preferovala toto setkání. A nejen proto, že byla inzerovaná pizza:-)

Fjord ve Fana.

Před příchodem jsem zjistil, že Jakubovi někdo ukradl kolo. Což je na Norsko drsný (myslím, že nějací imigranti či jiné pochybné existence). Přišli jsme na setkání ISU. Nevěděl jsem přesně, jak to bude probíhat. Nicméně když tam bylo s bídou 20 lidí, tak holky řekly, že na to kašlou a počkají v kavárně. ISU je další z mnoha bergenských studentských oragnizací. Bylo to volební shromáždění, tudíž jsme volili nové orgány, byli tam lidi z celé Evropy, Ugandy, Bangladéše či Nepálu. Seznámil jsem se i s jednou slovenskou z Košic studující v Madridu a v současnosti na Erasmu v Bergenu:-) Pizzy bych snesl i víc, projevů a nekonačných dotazů klidně i méně. A kdybych se dozvěděl více o konkrétní činnosti, tak bych se taky nezlobil.

Vyšel jsem z místnosti a holky jsem neviděl, tak jsem si říkal, že jeli dom. Sám jsem spěchal, protože jsem potřeboval vrátit matraci. Přijdu ke dveřím, klepu a nic. Znovu. A nic. Píšu SMS a žádná reakce. Tak jsem si nechal odemčít kuchyň, vypil jsem a do poslední kapky vylízal jogurtovou kulturu z lesní směsi a čekal. Telefony nebraly, neodepisovaly...Tak jsem po více než půlhodině navštívil klub. Tam taky nebyly, ale byli tam známí, tak jsme pokecali a seznámil jsem se s novou sousedkou Laurou z Belgie. Ještě jsem večer potkal Jakuba a říkal mi, jak našel kolo v zajetí pochybných existencí, konzultoval to s policií a kolo si vzal zpět. No a to mě přivedlo k tomu, že si své ''kolo'' nebudu opravovat, protože ho mám aspoň v bezpečí a i když ho někdo ukradne, tak to po pár metrech vzdá.

V pátek jsem si hrál se záběry z výletu a sestříhal jsem jedno video. Ještě jedno mám v plánu, ale to až se budu nudit:-)

V pátek jsme měli v klubu karneval. Ve španělské režii. Než jsme se na něj vidali, tak jsme měli takový plánovací večer, kdy jsme se bavili o budoucích výletech. Nepřekonal ten loňský, který jsem měl možnost strávit v Portugalsku.

S DJ Santi alias Avatarem.

V sobotu nastaly přípravy na odjezd. Zbalit věci, nachystat dárkový balíček, rozloučit se a vyrazili jsme směr nádraží. Zatímco holky čekala skoro dvoudenní cesta domů, mě čekala první jízda bergenskou šalinou. Kolo jsem nechal ve městě na noční výpravu. Předtím ještě kamarádi napekli a tak jsme měli posezení s čajem, štrůdlem a koláči.

Jelikož si holky koupily přenosné týdenní lístky na MHD, s platností do úterý, chtěl jsem je využít. Jeden se povedlo prodat a s druhým jsem cestoval. V neděli jsme se vydali do sympatické vesničky Fana. Cca 20km od Bergenu. Přesně nám vyšlo počasí, když v hodiny našeho pobytu svítilo slunko a bylo poměrně příjemně a když jsme přicházeli k zastávce, tak začalo sněžit. Ve Faně jsme se podívali ke fjordu, ke starému kostelu (z pol. 12. stol.), k jezeru, do parku a vůbec jsme si prošli tuto malebnou vesnici. V kostele byla zrovna bohoslužba, tak jsme tam chvíli zůstali. Je zajímavý, jak přední lavice jsou narvaný a zadní prázdný. A to není fráze, ale naprostá skutečnost, viz foto. A něco podobnýho je i ve škole. Přední místa jsou 90-100% plný a když nepřijdete 5 min předem tak musíte sedět vzadu.

Vzadu naprosto nikdo a vepředu plno. I podle toho poznáte, že jste v Norsku. 

V neděli večer jsem měl netradiční úkol, když jsem prodával 2 lístky na vlak, které byly zakoupené na špatný den. 50% úspěšnost není k zahození, ale přesto bych ještě potřeboval doučování u Honzi Zámečníka:-) V Norsku to nefunguje tak, že přijdete 2min předem a koupíte lístek. Lístky na vlak se obvykle kupují přes internet. Čím více dopředu, tím levnější. Objednáte, zaplatíte a vytisknete na nádraží z automatu. Dále Noří chodí na vlak, ostatně jako i jidne, s velkým předstihem a taky hodně telefonují (taky z jejich cenama, který jsou i pro mě hodně levný). Takže když jsem přišel půl hodiny před odjezdem bylo to tak tak. Navíc jich hodně chodila k automatům s mobilem u ucha a i když byly bez něj, tak většinou už lístek měli rezervovaný. A čtvrt hodiny, 10minut před odjezdem už u automatů nikdo nebyl. Ale aspoň ten jeden...

Je zajímavé, jak každý má jinou mentalitu. Já jídlo beru spíše jako ztrátu času než jako střed dne, zatímco např. Italové to mají jinak. Když jsme v sobotu večer plánovali nedělní výlet, tak několik lidí z Itálie řeklo, že by se moc rádi zúčastnili, ale že se domluvili, že budou v neděli vařit společně oběd...OK, proč ne, každý to má jinak. Pro mě je však oběd nesrovnatelný s výletem. Když jsem se v neděli kolem půlnoci vracel dom, tak jsem na chodbě potkal pár lidí. Asi nezapomenu na větu Claudie: ''Jan, you are very busy!'' Viděno italskou optikou možná ano, ale já su nešťastnej, jak nic nestíhám, jak mi čas plyne pod rukama, jak skoro nic nedělám a ještě su považován za zaneprázdněnýho :-)

V pondělí jsem byl docela rád, že nemusím do školy na kole. Vydatně pršelo. Na druhou stranu šalinou je to zase moc pomalý, ale asi lepší než rychle moknout. Nejzajímavější na pednášce byl její závěr. A tak by to asi mělo být. Ale správně od přednášejícího a ne vedoucího našeho semináře, který se nám přišel omluvit, že nepřišel ve čtvrtek a řekl, že nahrádní seminář bude za 15 min...super, další rozbitý odpoledne.

Když jsem se blížil ke dveřím ven ze studentskýho centra, tak jsem viděl, jak dovnitř vběhla kočka (Felis silvestris catus Linnaeus, aby náhodou nedošlo k hloupým dezinterpretacím mými hloupými kamarády:-) Bohužel jsem měl vybitý foťák. No a taky si vyčítám, že jsem chvíli nezůstal a nesledoval odchyt.

V podvečer jsem se zúčastnil ''Game night'' organizované BuddyBergen ve spolupráci s další skupinou, která se specializuje na hraní společenských her. Moc jsem litoval, že jsem měl vybitý foťák. Bylo to tam jako v obchodě u Stuarta v TBBT. Úplně ty stejný figurky, stejný typy lidí, stejný oblečení, výrazy, atmosféra. Asi tam budu muset zajít i příští týden a udělat pár fotek. Zahrál jsem si Carcassone. Celou dobu jsem byl poslední, ale po konečném sečtení jsem vyhrál :-) A pak jsme hráli inženýri. Do teď jsem tu hru nepochopil, nicméně jsem pro změnu velkou část hry vedl, ale nakonec jsem těsně skončil druhý :-)

Večer se nám podařilo nemožné a sice se sešlo skoro celé patro v kuchyni. Měli jsme podezření, že je v mražáku a v ledničce jídlo od lidí z minulýho semestru. Všechno jsme vyskládali, separovali věci, kterým se nikdo nehlásil (i z rokem trvanlivosti 2010) a systematicky naskládali. Konečně to má systém a máme místo. Taky jsme si rozdělili služby na koš, vyjasnili nákup drobných věcí a dohodli se na příští týden na generální úklid.

Asane Kirke.

V úterý jsem měl poslední den platnou kartu na MHD. Rozhodl jsem se vyjet do Asane a podívat se do sportovního obchodu. Cestou jsem se stavil ještě v infocentru a sehnal řadu užitečných věcí. No a taky jsem slyšel nějaký ráno, zrovna když jsem byl pod skálou, cítil tlakovou vlnu a natočil krátké video.

.