Me: Hi, my name is Jan! Im not from Norwey, Im from Czech Republic. What is your name!

X: My name is X.

Me: Sorry, what is your name! (případně se to několikrát opakuje) nebo Nice to meet you!

Me: What do you study?

X: I study xxx.

Me: Where are You from?

X: Im from xxx. (případně dotazy odkud su, co studuji, jak dlouho jsem v Norsku). How do You know about this conference? Are You member of KrFU.

Me: No, Im not member KrFU. Im member young christians demokrats in my country. It is something like KrFU. When I come to Norway, I wrote christians demokrats in Norway, I found KrF and KrFU. I wrote email to general secretary od KrFU. I received email from him and later from Emil, leader from Hordaland. Do You know him?

X: Yes, I know him.

Me: We met, we spoke together, I started work in international group in Hordaland KrFU and He invited me for this conference.

 

 

Možná, že kdybych věděl, že konference bude pro celé Norsko, že zde bude cca 120 účastníků, že tento rozhovor budu opakovat pořád dokola, tak si vycvičím Papouška (Zdeňka).

Občas je nějaká věta přidána, občas vypuštěna či pronesena v jiném pořadí. Každopádně tento přepis rozhovoru je zřejmě moje nejautentičtější památka na tuto konferenci.

 

Dopředu jsem příliš nevěděl co mě čeká. Myslel jsem, že to bude něco lokálnějšího, někde na jih od Bergenu. Neznal jsem program, ale jenom datum. Přesto jsem si říkal, že by to mohlo být vysoce přínosné, takže jsem hned na místě souhlasil.

 

Z Bergenu jsem vyjížděli v 11h. Když jsem se řítil na svým kolem, s krosnou na zádech a v normálním oblečení a míjel jsem Reida Ivara v oblečku, s kufříkem, mířícího k šalině, tak jsem si říkal, že to bude opět nezapomenutelná akce. Zaparkoval jsem kolo a šel k autobusovýmu nádraží. Jenže sraz byl vlastně někde jinde, poblíž, jen jsem nevěděl kde. Volal jsem Emilovi, jenže tam byl hluk, navíc v kombinaci a našima angličtinama...tak jsem mu řekl, že vidím jednoho týpka, co vystupuje za šaliny. Šel jsem rychle k němu, jenže on tam nechál stát kufřík a jak na potvoru utekl...tak jsem šel za ním, ale potkal jsem jinýho kámoše z KrFU, kterej mě vzal s sebou k autobusu. Zdárně jsme nastoupili a vydali se na 7mi hodinovou cestu. 

Krásná norská příroda. Při cestě druhým trajektem.

 

 

Cesta byla příjemná. Jednak jsem se seznamoval se členy z Bergenu, celýho Hordalandu a vůbec co přistupovali cestou. Dvakrát jsme pluli na trajektu (40 a 20 minut). To byla zajímavá příprava na plachtění, protože občas se trajekt houpal tolik, až jsem začínal cítit, jak žaludek pracuje. Ale příroda, jako tradičně v Norsku, nezklamala. Byla úžasná! Mohl bych jenom fotit, ale foťák to přes sklo v rychlosti nedokáže bohužel tolik zachytit. Měnil se ráz krajiny, prvně sice pršelo, ale potom svítilo slunko, projížděly jsme mosty, tunely, mezi fjordy. Ve Stavengeru jsme měli pauzu a tam na nás čekal bus, hodně luxusní bus. Srovnatelný se SA, ale spíše v luxusnějším provedení. Byl jenom pro nás – KrFU express. Cestu ze Stavangeru jsem strávil v příjemném rozhovoru s lídrem Bergenu Tarjem. Bohužel jsem se nenaučil vyslovovat jeho jméno. A že jsme se snažili (až v sobotních pozdních, resp. brzkých nedělních se mi povedlo vyslovit jeho jméno :-) Cestou ze Stavangeru jsme se otočili ještě na letišti, nabrali lidi co přiletěli, jeli kolem nádherné písečné pláže, mezi farmářskými usedlosti, políčky a pasoucími se ovcemi, po rozlehlé rovině až do našeho místa. Je to komplex křesťanské (tuším nějaké misionářské) organizace. Taková samota uprostřed lesů a luk, u jezera, s fotbalovým hřištěm. Nádherné místo

 

 

 

Hodil jsem si věci na pokoj (zajímavý, že něco jako klíče se tady naprosto neřeší). Při příchodu do hlavní budovy jsme byli přivítáni čokoládou, zaregistroval jsem se a nastala večeře. Laťka byla od začátku nastavená vysoko. Raut v mexickém stylu.

  S 

S Elisabeth Løland, předsedkyní KrFU.

 

 

Po večeři následovala diskuze o ''paragrafu''. Jestli tomu rozumím správně, tak jde o to, že KrFU (stejně jako KrF) smí reprezentovat a být v jejích vedoucích orgánech pouze křesťané. Diskuze to bylo vášnivá, ale věcná, korektní, občas docela emotivní, ale neosobní. Diskuzi zahájily příspěvky dvou členů KrF (jedna pro, jeden proti) a poté následovala diskuze členů KrFU. Občas to byly sprinterské závody, kdo dřív bude u pultíku :-) Herald se nabídl, že mi bude překládat, takže jsem byl docela v obraze. Jinak Herald je dobrej týpek. Počínaje jménem, dále tím, že je něco jako misionář, objíždí školy v Norsku a mluví o Bibli a o Bohu, ale byl třeba i v Tanzánii, má kudrnatý háro, zlehka vousy, roztahanej svetr, lítá tady všudé s rozpadající se Biblí ve které má spoustu papírů, tričko s nápisem Jesus is amazing...and so are YOU!, a takovej otevřenej, živej, oblíbenej týpek. Prostě jedna z nutných figurek. Už v buse jsme měli docela dlouhý rozhovor.

 

 

 

Oficiální část programu není pro mě to neojobohacující. Spíše ty přestávky, jídlo apod. kdy je příležitost se bavit s účastníky konference. Není to úplně snadné, Noři nejsou nejotevřenější národ. Je důležité sám začít a oslovovat. A pro prolomení prvotních ledů to jsou obvykle příjemné rozhovory. Ať už s lídrem norské KrFU, členy KrFU, kteří už mají politické funkce, dalšími funkcionáři či s řadovými členy. Kolikrát je to až k neuvěření, jak jsou uzavření, ale i to je velmi podstatná část z mého pobytu v Norsku. Je to vlastně první čistě homogenní norská skupina ve které se vyskutuji. A naštěstí existují i čestné vyjímky potvrzující pravidlo. 

Nevyžaduji zrovna komfort, teda doufám, minimálně před odjezdem do Norska tomu tak bylo:-) Ale když si můžu nabrat jahodové zmrzliny kolik chcu, polít je horkýma ostružinama a zmrzlina se začíná roztíkat a kouří se z toho, k tomu je ještě další ovoce...tak to není zrovna situace, za kterou bych se zlobil.

 

 

KrFU je pro lidi od 13 do 33 let. Tudíž tady jsou opravdu malý děcka. Když jsem se včera po večeři ptal na setkání členů z Hordalandu dvou holčiček, jak se jmenují, tak se div nerozklepaly strachy :-) Jsou tady už děcka od 13 let. Nicméně jsou schopní předstoupit před 120 lidí k mikrofonu a diskutovat. Nebo se přihlásit o slovo a sdělit, co si myslí. Myslím si, že velká část z nás se může od těchto dětí učit, bezesrandy.

Reid Arne Teigen, 14ti letej borec na kterýho bych se nebál vsadit, že to dotáhne hodně daleko. Má neuvěřitelný znalosti a prodiskutoval jsem s ním několik velmi obohacujících hodin o ekonomice, mezinárodních vztazích, norských politických stranách, KrFU, imigrantech, Romech či o rozdílných mentalitách.

Následoval volný večer a tak jsem měl možnost bavit se s účastníky konference. Bylo to hodně rozhovorů. Např. jsem seznámil s dvouma lidma z Osla, kteří byli zrovna vedle sebe a jejich jména byla Maria a Joshua :-) Taky jsem se párkrát minul, když jsem se ptal na ''what do You study?'' neboť dotyčný pracoval. Poučen z těchto nezdarů i naopak. Třeba týpek, vypadal starší, tak jsem se ptal jestli studuje či pracuje. No a letos končí na střední. A taky se v květnu žení. To je celkově zvláštní, že hodně mých norských kamarádů má svatbu poměrně brzo (ve srovnání s ČR). Taky jsem byl seznámen s předsedkyni KrFU a měli jsme příjemný rozhovor.

 

V sobotu dopoledne byly přednášky o ochraně nenarozeného života, o změnách v samosprávě. Těšil jsem se, že udělám něco do školy. Vyzbrojen nb jsem byl v kuloárech dotazován, jestli nechcu překládat. Poděkoval jsem a řekl jsem, že mám něco do školy. Sedl jsem si dozadu, ale přišel ke mně místopředseda pro zahraniční vztahy Eilev a začal mi překládat. V další přednášce jsem si sedl ke třem 14ti letým týpkům a taky mě začali překládat (i za pomoci google translatoru:-)

 

Odpoledne jsme měli fotbalový turnaj. V prvním zápase jsme dostali 6 gólů, tak jsem šel radši chytat. Měl jsem docela štěstí, lehčí soupeře a dva zápasy s nulou a třetí se dvouma gólama, tak mně začali říkat ''Pítr Ček'' Hřiště je jedna z dalších výhod kempu. Nicméně tento skvělý kemp mi až nápadně připomínal události loňského roku, kdy na podobnou akci konkurenčních Sociálních demokratů přijel A.B. B. Ač v Norsku, v bezpečné zemi, tak jsem na to docela myslel a udělal si základní průzkum.

 Místo konference bylo nádherné...takovýto jsme měli výhled.

Po turnaji jsme měli prohlídku větrných elektráren. Větrné elektrárny byly na dohled, cca 3,4 km. Těšil jsem se na vycházku. Jenže na nás čekaly 2 luxusní busy, ty nás přivezly k elektrárnám, přešli jsme 20m do budovy, tam jsme přes hodinu poslouchali přednášku. Kdybych neseděl naproti přednášejícímu, tak bych to zalomil. Takto jsem bojoval. Pak jsme se začali pod stolem požďuchovat, tak jsem se mírně probral. Po přednášce o ekologii, životním protředí, zelené energii jsme nastoupili zpět do busů (které byly elou dobu nastartované) a vrátili jsme se do kempu. Mimochodem, můj autobus byl plný ze 30-40%, ten sousední nevím přesně, ale asi tak nějak. I to je velký rozdíl – z kategorie ''horší''. V ČR by se to normálně šlo pěšky, tady jsou dva luxusní autobusy.

 

Následovala přednáška o rozvojové pomoci. Byla poněkud nekomfortní v tom, že přednášející chodil až dozadu (zhruba ¾ míst k sezení byly židle a vzadu ¼ kožené pohovky – který jsem prakticky neopustil:-) a jak jinak, v Norsku, zájem o zadní místa nebyl tak velký) a chtěl znát odpovědi. Překládal mi Tore ale pak jsme se spíš bavili než poslouchali přednášku. Mimo jiný mi nevěřili, že je v češtině ''nor''. Zdálo se mu to divný. Stejně jako mě, že (přesně takto to napsal) ''kjekk=handsome'' (vyslovováno jako ''čech'').

 

Následovala nejluxusnější část programu a sice slavnostní večeře. Borci měli obleky, holky šaty. Byl to raut a každý si mohl dát co chtěl a kolik chtěl. Jediným omezením byla kapacita žaludku. V rámci večeře byla nějaka vystoupení: recitační i hraná. Když už to pomalu končilo, tak jsem se zeptal okolo sedících, jestli znají slivovici a že bychom mohli koštnout. Tarju mi odpovědl, že alkohol vůbec nepije. Emil mi začal vysvětlovat, že jednak na tomto místě je alkohol zakázán a že i na akcích KrFU je zakázán a že KrFU začala jako jedna z proudu nealkoholických organizací. V Norsku je s alkoholem velký problém, protože Noři neumí pít. Když totiž začnou pít alkohol, tak ho pijí neřízeně a špatně to dopadá. A když si někdo dá alkohol, i menší množství, tak na něj společnost nahlíží negativně. Naštěstí jsem zrovna byl v okruhu svých nejbližších kamarádů, kteří mě chápali, takže se to nerozmázlo a nebyl z toho problém :-)

 

Po večeři následoval společný program v sále, který skončil až před půlnocí. Bylo zajímavé sledovat jinou kulturu. Když si na jiných českých, ale i evropských akcích, tak vždycky se to nějak skupinkuje, hodně lidí sabotuje přednášky, společný program, paří do rána, pije se hodně alkohol, jsou vyhledávána zadní místa, musí se řešit nějaký problémy, účastníci se ptají: ''je to povinný? A co když tam nepůjdu?'' Ale v Norsku a teď nepřeháním, ale popisuju realitu, to funguje jinak. Ale má to i svá negativa, např. když po skončení společného programu jde většina lidí spát.

 

V neděli dopoledne se velmi vášnivě diskutovala povolební koalice a ke které straně se má mateřská KrF přiklonit. Ač jsou volby až za rok, tak to byla hodně vášnivá diskuze. Poté byla řeč lídrně KrFU. Byla asi přes hodinu. Během ní jsem se stihl sbalit, chvíli poslouchat a ještě se trochu vyspat (ty kožené sedačky k tomu tak trochu svádí). Její řeč byla dobrá a sklidila velký aplaus, který mě vzbudil. Jak jsem zjistil, tak projev byl spíše obecný a velmi kvalitní. Mluvila o pojmu ''svoboda'' o pomoci rozvojovým zemím a že se o tom mluví a houby dělá a kdy tedy začneme a ať začnema co nejdřív, neboť každou minutou umírají hladem tuším 3 děti. Konkrétnější věci byli diskutovány v následné diskuzi.

 

Po posledním příspěvku v diskuzi se poděkovalo organizátorům, akce se ukončila, šli jsme si pro věci a hurá do autobusu a jelo. Něajké emotivní loučení tady zrovna neprobíhalo.

 

Západ slunce z trajektu.

 

 

Cesta byla opět dlouhá, skoro 8 hodin. Nicméně jsme měli hodinu a půl ve Stavangeru, tak jsem si ho stihl proběhnout. Když jsme přijeli do Bergenu, tak se stalo to, čeho jsem se tak trochu obával, když jsem nechal kolo přes víkend ve městě...