o všem možným

Výlet na Hardangerjford, návštěva a peripetie s koly

16. 2. 2012 16:56
Rubrika: Nezařazené

V Bergenu je sportovní organizace BSI, která sjednocuje 22 druhů sportů. Je to poměrně velká organizace a roční rozpočet je někde kolem 16mil NOKů. Rozhodl jsem se vstuoupit do BSI Sailing. Nicméně to neznamená neúčastnit se některých otevřených aktivit dalších skupin. Ve čtvrtek jsem se tak šel podívat na promítání BSI Friluft o lyžování a horolezení v náročných norských (okolo Lofot) podmínkách. Po promítání jsme chtěli jít nakupovat, ale byly tam i další cyklisté z Fantoftu. Tudíž jsem měl za úkol odlákat cyklisty domů a uvolnit prostor pro další členy naší mafie. O hodinu později mě zastihl telefonát, že jsou rekordní nálezy a tak jsem jel pomoc s navážením materiálu, rekordního materiálu :-)

 

V pátek jsem se šel podívat na svoji první přednášku z EU Politics and Institutions. Rychle jsem pochopil, proč se tak těžko zháněli reference a vůbec někdo, kdo by na přednášky chodil. Obecně známé věci a nudně prezentované, obvykle v 8 ráno...to asi není mainstreamová záležitost.

 

Plánovaný výlet do Stavangeru se transformoval na výlet do Norheimsundu a okolí, podél Hardangerfjordu, cca 100km od Bergenu. Také se zúžila sestava a v sobotu ráno jsm vyrazili jen ve dvou.

 

Norheimsund: hory, fjord, slunce, sníh.

Po 20ti minutách stopaní za hustého sněžení nám zastavil mladý pár s velkým Opel Vivaro. Jeli sportovat do Vossu a v autě měli na víkend kolo, lyže, horolezecké vybavení, krosny....takže i tak jsme to museli přerovnávat, abychom se vešli. Svezli nás do půlky cesty a byla to příjemná jízda. Vysadili nás u kruháče, kde se bohužel nedalo stopovat. Tak jsme popošli cca 1,5km a stopovali jsme u parkoviště u nějakého hotelu a začátku běžkařských cest. Byli jsme atrakcí pro místní, ale naštěstí jen 10-15min, kdy nás minul krásný mercedes, dupl na brzdy, malinko šel do smyku, ale ustál to, hodil zpátečku a přivítal nás mladý bergenský architekt ve svém koženém meďáru. Jo, to byl dobrý zážitek...Hodně jsme se bavili a říkal, jak hodně cestuje po Norsku autem po různých stavbách, právě jel do Osla. Vzhledem k tomu, jak jsme se bavili a jakej byl pohodář, tak jsem se ho prostě musel zeptat...asi je Vám to jasný a kdyby náhodou ne, tak jsem se ho zeptal, jestli by se mohl ozvat, až zase někam pojede a mohl bych se s ním někam svést. Souhlasil a dal jsem mu vizitku. Tak snad se ozve:-) Zeptal jsem se, jestli má auto ABS. Ale asi se špatným akcentem, protože si myslel, že se bojím, tak mě začal uklidňovat, jak je to bezpečný auto, že má ABS, ukazoval mi airbagy apod. :-)

 

V Norheimsundu nás přivítalo sněžení a nesrovnatelně více sněhu oproti Bergenu. Taky zima byla větší, ale jen těžko srovnatelná s tou, která je právě u nás. Vylezli jsme na stezku do Øystese a na zasněžené polňačce si dali oběd. Vytáhli jsme chleba, karbanátky, hořčici, čaj a začali obědvat. Sněžilo, v místech kde byl fjord, tak jsme viděli jeho začátek a jinak pouze mlhu a bylo naprosté ticho. Ovšem za chvíli jsme slyšeli zvuk traktoru a jel po naší cestě, na které jsme právě měli rozdělané krosny a oběd :-)

 

Pokračovali jsme do Øystese, cestou jsme prošli několika ovocnými sady (v jednom z nich byli i lidi z traktoru, měli nůžky na elektriku a zastřihovali stromky. Zastavili jsme se v infocentru, kde jsme byli ten den patrně jediní a přišli jsme do Øystese. Kousek od něj je krásné jezero se zlatými rybičkami, The Goldfish Lake. (mimochodem zajímavé věta z průvodce na geocaching.com, cituji: ''In Europe, the golden ide is found in the Tatra Mountains in the Czech Republic.'' Když už jsme byli před další vecnicí, tak jsme si mysleli, že jsme jezero přešli (všechno bylo pod sněhem). Tak jsme se vraceli a potkali jsme dědu, který se šel proběhnout. Vzal nás do míst,a na kterém jsme se usnesli, že jsme to přešli a řekl nám, že jezero je právě zde. Ale zlaté rybičky dnes neuvidíme, jelikož je zamrzlý a zasněžený. Pokračovali jsme k vesnici, ale až do ní se nám nechtělo, bo se už stmívalo a hledali jsme místo na spaní. Tak jsme se otičili zpět směrem do Øystese a děda šel s námi, jelikož tam bydlel. Jedno místo jsem považoval za perspektivní. Když jsem tam byli, tak jsem poděkoval a řekl, že budeme stanovat zde. Načež pomalu odpověděl: ''But there is a lake...'' a hned dodal, že nám ukáže dobrý místo na stanování. Přišli jsme už skoro za úplné tmy, ale místo to bylo lepší. Přeci jenom probudit se ráno na dně jezera není nejpříjemnější pocit. Uvařili jsme si večeři a šli spát, abychom mohli ráno brzo vstát a vyrazit. Poprvý na Erasmu jsem šel spát před půlnocí :-)

 

Dobrý zážitek stát pod vodopádem.

V neděli na nás čekal krásný den. Když jsem vylezl ze stanu, tak bylo jasno a viděl jsem, že jsem včera chodili podk rásnými kopci, které jsme bohužel vůbec neviděli. Šli jsme do Norheimsundu, ale jinou cestou. Ne podél fjordu, ale lesem. Stalo se nám, že na relativně prohrnutou cestu navazovalo půl metru snihu, tak jsme se vrátili, ale nakonec jsme do Norheimsundu přišli. Cestou taky vylezlo slunko, tudíž to byla příjemná cesta. Za Norheimsundem nás čekal vrchol naší cesty a sice vodopád. Byl zamrzlý jen částečně. Nicméně jeho specialitou je, že se dá jít za něj. Opravdu nádherný, poměrně velký a navíc svítilo slunko, když jsme u něj byly. Dobrý zážitek.

 

Během 10ti minut jsme stopli sympatickýho dědu, typickýho gymnaziálního učitele. Byl to dobrej borec a hodně věděl. Tak jsem z něj tahal moudra o norské přírodě, o cestování, vlcích, norské historii, o pohledu Norska na EU, na mezinárodní vztahy...Byl to zajímavý a nesmírně obohacující rozhovor. Byl to učitel norštiny, angličtiny a němčiny. Byl taky s děckama z gymplu několikrát v ČR na exkurzi. Vzal nás až do Asane, kam jezdí MHD. Je to sice cca 15km od Fantoftu, ale přes město. Navíc jsme měli mokro v botách, byla zima a navíc jsem se chtěl ještě přede mší svatou otočit na Fantoftu.

 

Bergen si můžu napsat na svůj dlouhý, pracně budovaný, seznam měst, ve kterých jsem jel načerno. A ne zrovna úmyslně. Přeci jenom po výletu, s krosnou na zádech... Šlo o to, že jsem si v automatu koupil lístek. Platil jsem kartou. Vypadl mí lístek (doklad o zaplacení), tak jsem ho vzal a nechtělo se mi číst, co je na něm napsaný. Při nástupu do busu jsem ho chtěl označit, ale zjistil jsem, že jízdenka je ještě něco jinýho a ta moje leží v automatu (tak snad udělá někomu radost:-) Autobus už jel a mě se to nějak řešit už nechtělo. Doufal jsem, že revizoři ctí neděli. Naštěstí ctili, protože platit norskou pokutu, to by se mi opravdu, ale opravdu platit nechtělo.

 

Po mši svaté jsem šel na Fidés. Dělali jsme wafle s jahodovou marmeládou. Protože večer byl pod názvemMass & Game Night, tak jsme si zahráli pár her a po nich jsme se bavili. Zaujalo mě, že je pravda, že Noři mají opravdu zájem o zahraniční politiku. Protože se diskuze stočila k americkým prezidentským volbám a všichni měli k tomu tématu co říci.

 

Návštěva a Jakub.

V pondělí dopoledne jsem si pouklízel pokoj, jelikož po výletě to bylo jak po výbuchu a navíc měla přiejt odpoledne návštěva z ČR, Kristýna a Petra. Taky jsem zaznamenal tu skvělou zprávu, že nám vyšel další grant na Petrinum. Ještě jsem pro holky narychlo uspořádal večerní palačinkovou uvítací párty. Přišlo cca 15 lidí včetně mého Buddyho Matse. Byla to příjemná akce. Mj. se mi dostalo vysvětlení jedné záhady. Někdy ve druhém týdnu jsem v kuchyni potkal borca z Hong-kongu a dával si nějaké věci do ledničky. Od té doby jsem ho neviděl a nikdo další o něm taky nic nevěděl. Kamarád mi však říkal, že se jim tam nějaký borec z Hong-kongu nedávno přestěhoval z jiného patra..

 

Úterní svatovalentýnská pizza.

Ve středu jsme ráno vyrazili na mši svatou. Po ní jsme ještě byli chvíli na snídani. Po vyjítí mě nemilo překvapilo, že na místě, kde jsem parkoval kolo žádné nebylo. Holky se mi smály, že nevím, kde parkuju, ale byl jsem si hodně jistej. Jen jsem nechápal, proč zrovna moje kolo by někdo kradl. Tato představa mě přišla hodně paradoxní, proto jsem si říkla, že bude někde poblíž. A skutečně bylo za rohem. Bylo v ''pořádku'' až na zničený zámek. Nevím co se stalo, ale tento incident jsem nepochopil...

 

Při cestě na kopec Floyen jsem viděl u kontejnerů horáka. Tak jsem si říkal, že se pro něj večer zastavím. Bylo krásné počasí, jako jediný den v týdnu, tak jsme z Floyenu pokračovali na Ulriken. Tam jsme si na vařiči udělali oběd a chtěli jít na Fantoft. Bylo poněkud více sněhu, takže se nešlo ideálně. Občas jsem zapadl I do půlky stehen. Není to příjemné, obzlášť pokud jsou pod Vámi kameny nebo zejména, pokud je pod sněhem voda. O tom by Vám své řekla Kristýna...

Náročný a nebezpečný výstup na Ulriken.

Z Ulrikenu jsem se vydal do města pro kolo (zámej poškozen, ale na efekt se ''zamykat'' dá). Stavil jsem se podívat na horáka, ale hodně rychle jsem pochopil, proč je vyhozenej...

 

Taky děkuju za Vaši podporu v mezinárodní soutěži mezi blogy. Obsadil jsem díky Vám krásné čtvrté místo :-)

 


Zobrazeno 2716×

Komentáře

Ričík

To jsi měl moc milou návštěvu z ČR :-)

hans

Stále mám. Já su ve škole a ony poznávají krásy Bergenu.

clara5

parádní články Honzo!:).. a krásný fotky!

Zobrazit 3 komentáře »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio