Setkání s Camillou, vévodkyní z Cornwallu, prince Charlesem, králem Haraldem V. a norskou královnou Sonjou

Dneska to bude rychlé a hodně stručné. Je právě půlnoc mezi sobotou a nedělí a mám moc práce. Za 24, 25 hodin se vydávám na cca dvoutýdenní cestu a vpodstatě mám naplánovaný, že poletím do Narviku a uvidí se. No je toho moc. A taky mám spoustu krásných zážitků, které bych nerad azpoměl, tak se pokusím rychle sepsat podstatné.

Minulý víkend byl super! Po dlouhé době slunko. Neděle začala poněkud nešťastně, když jsme si zabouchli dveře. Jakub šel večer na koncert a nedal klíč na obvyklé místo a nechal ho v pokoji. Já šel večer spát, ale když Jakub přišel, tak byl bez klíče a já už spal (ne, nevzbudil mě:-). Tak šel spal ke Gabrielovi. Ráno jsem šel do kuchyně a v důvěře, že klíč je nad dveřmi, jsem je zavřel. Pravda, divil jsem se, že Jakub ještě nepřišel...Když jsem se vracel, tak mě čekalo nemilé překvapení! Pomocí nožů a vidliček a dalšího kuchyňskýho vybavení jsem se začal dobývat do pokoje. Bohužel bylo 10h v neděli dopoledne, kdy vládne těžká půlnoc. Po desáté se začali probouzet sousedi. Začali mi pomáhat, ale neměli jsme pajsr nebo něco jinýho na vypáčení. Nakonec se povedlo. Jen jsem si vzal sportovní věci a šel jsem poprvé do Fantofthall (nemám kartu) na free turnaj ve vybíjené. Bylo to super! Pohyb, míčovou hru, sport, to jsem přesně potřeboval. Dobře jsem si zahrál a pak ještě volejbal. Taky jsem se seznámil sp ár spolužákama, který znám jen od vidění.

V neděli odpoledne jsme si dopřáli s Kubou luxusní nedělní oběd. Smažili jsme naloženou vepřovou panenku, udělali jsme is krásnou oblohu...Navštívil jsem kostel a na Fidés jsem se moc nezdržel. Spěchal jsem zpět na dlouho očekávanou punkdinner. Nakonec to nebylo tak moc punk, jak jsem prosazoval (hlavně proti starým banánům byl odpor), ale byla to vydařená akce. Jako památka zbyl v naší milované kuchyni plakát. Největší punk přišel krátce před půlnocí, kdy jsme se hecli k výstupu na Ulriken. O půlnoci vystartoval Eduardo, Joelle a Laura. Zpočátku vše bylo OK, pak ale začalo sněžit. Všichni jsme byli v dobré kondici, ale Joelle měla problémy s dýcháním a potom i dostala křeče...v poslední fázi to fakt bylo pitomý, bo sněžilo, strašně foukalo, byla velká zima a my šli strašně, ale strašně pomaličku. Na vrcholu jsme se schovali za budovu do závětří. Krájel jsem jabka řízl jsem se do prstu, což bylo taky příjemný v té zimě. Měli jsme s sebou slivovici, která nás zahřála. Aspoň natolik, že jsme vylezli ze závětří a 20s jsme se kochali krásným výhledem na Bergen. Víc jsme nevydrželi a šli pryč z vrcholku. V těchto chvílích jsem měl opravdu obavy o naši expedici, hlavně o Joelle. Sníh, zima, křeč. Navíc dlouhá cesta zpět (delší, ale méně strmá). Šli jsme v hlubokém sněhu, mezi skálami a kemením, v noci, foukalo...pravá zima, tam jsem zažil, co to jsou hory. Nakonec jsme se v 5:30 vrátili na Fantoft. Čekali jsme na Annu, která měla vstávat v 6:00, (realita byla v 6:30:-). Spalo se potom krásně....Jeden z nejlepších víkendů tady, načerpal jsem v něm moc sil!

V úterý jsem měl po škole sailing. Přijel jsem docela brzo a byl jsem tam sám. Cca 10 minut do začátku a nikde nikdo, kromě deště, samozřejmě. Cca 5 minut před začátkem už jsem to pomalu vzdával a chtěl jet zpět. V tom přišel týpek a začali jsme se bavit. Byl to kapitán naší plavby a rozhodli jsme se pro plavbu. Zpětně su za to moc rád, ale plavit se přes dvě hodiny v dešti je vopruz. Je to krásný pocit, ale když je člověk totálně promočenej, je zima, zkřehlý prsty a musí se ovládat loď a pak hlavně uklízet...Plavba to byla užitečná. Bylo to moje první nezačátečnická a byli jsme tam dva, kdo jsou nováčci, takže se nám kapitán věnoval, individuálně nám vysvětloval některý věci a já se hodně naučil. Večer jsem byl s Kubou pozván k Romi na večeři. Nevím přesně, co to bylo, ale vím, že jsem se ten den naučil jest s hůlkama. Ono to není vůbec těžký.

Ve středu měl být velký den, jelikož se chystala návštěva britského prince Charlese, jeho manželky Camily a také norského krále Haralda V. s chotí v Bergenu. Věděli jsme, že odpoledne bude v Bryggenu, tak jsme vyrazili. Čekal jsem davy lidí, ale bylo tam cca 300 – 400 lidí. Stoupli jsme si k zábradlí a čekali. Za pár minut dorazila kolona už jsme viděli delegaci, mezi novináři a bodyguardy. Viděl jsem krále, královnu, prince Charlese i jeho manželku Camilu...která zamířila k zábranám, a začali si podávat ruku s lidmi v první řadě. Zrovna tam, kde jsme byli my. Vše jsem natáčel a nesledoval to naživo. Najednou stála přede mnou, tak jsem přehodil kameru do levé ruky a zakoktal: ''welcome'' (a dodal jsem zvuk, který dělal Jára Škorpík na scénce na plese, kterou jsem před odjezdem sledoval:-) Bylo to hodně nečekaní. Myslel jsem si, že je zahlídnu někde z davu projíždět autem. Rozhodně ne, že budou pár metrů ode mě, krásně je uvidím a ještě si podám ruku s Camilou. Příjemné překvapení!

Ve čtvrtek jsem dovalil do školy, abych zjistil, že seminář bude příští týden...Tak jsem šel čekat do knihovny, bo jsem chtěl navštívit závěrečnou prezentaci mého filipínského kamaráda Steva. Přišlo mu tam 10 kamarádů, což způsobilo menší problém s židlemi, ale nakonec jsme se tam vměstnali a mohli jsme podpořit Steva. Steve je chemik a vůbec jsem mu nerozuměl, ale snad i díky naší podpoře dostal za A.

Pátek byl překrásný den. Těžko se to dá popsat. Ještě horší je to k uvěření. Pro našince se nestalo nic mimořádného, ''jenom vylezlo Slunko'' a byl krásný den. Ulice byly plné lidí, všecí nahodili úsměvy, všem se zvedla nálada, jarní oblečení vystřídalo zimní, náměstí, restaurace v obležení a bylo tak krásně! Všecí řešili, jak je krásně. Na semináři cvičící, ze kterýho jsem měl respekt, tak se v první hodině ukázal jako dobrej borec, měl dobrou náladu a celou přestávku jsem s ním prokecal a spíš jsme ji ještě natáhli. Taky jsem na semináři zjistil, že dědeček od spolužačky je z ČR.

Po semináři jsem šel do Bryggenu natočit video k jedné soutěži pořádané NATO. Tímto bych vás moc chtěl požádat o podporu! Prosím, stačí jen kliknout! Děkuji!

http://promoshq.wildfireapp.com/website/6/contests/189404/voteable_entries/47357500

Bylo překrásně, tak jsem nahodil svůj cykloobleček a vydal se prozkoumat cestu na letiště. Byla to krásná projížďka. Sice jsem trochu bloudil, ale objevil jsem jinak skrytá místa. Taky jsem to vzal jednou po silnici a najel na kruháč. Když mě vedla silnice do 750m dlouhýho mostu směr Stavanger, bylo něco špatně. Sesedl jsem a byl jsem na dvouúrovňové křžovatce s kruhovým objezdem. Tak jsem překakoval silnice, podlezl most a byl jsem venku. Cyklostezky, kterých je kolem Bergenu požehnaně a jsou ve výborném stavu, byly zaplavený cyklisty, koloběžkáři, sketeboardisty (když to tady vidím, tak skeaty budou za dva, tři roky i u nás opět v módě) a dalšími sportovci.

U letiště jsem chtěl udělat nějaký fotky a vidět plochu. Vypadalo to beznadějně, ale pak zezadu letiště jsem se dostal nějakým šíleným křovím, shodil jsem tam jeden pořádnej šutr a dostal jsem se k plotu letiště, odkud bylo vše krásně vidět.

Večer byla u nás v kuchyni škubánková párty, tak jsem na chvíli zavítal, ale pak jsem pokračoval v předpřípravách na výlet (dotahování rozdělaných věcí). V neděli ráno jsem vstal a bojoval s angličtinou. Mám online kurz z angličtiny na Pajdáku v Brně. Je to jedna z nejhorčích voleb předmětu. Už bych si to nikdy nezapsal. Tak pitomě zpracovanej předmět, že to nepobírám...

V neděli bylo opět nádherně, byl domluvenej cyklovýlet, ale už jsem začínal tušit, že nestíhám...Tak jsem vyrazil jen na chvíli a vrátil jsem se, abych dokončil, co je třeba. Dostříhal video, zapracoval na angličtině a na dalších věcech. Taky jsem se ostříhal, abych měl praktičtější délku vlasů na výlet.

Večer měl Steve u nás v kuchyni rozlučku. Přišlo pár lidí z Fidés. Měli jsme filipínskou večeři, která mi moc chutnala. Ale bylo to takové zvláštní. Na jedno stranu super, bavili jsme se o různých zvycích v našich zemích (Velikonoce, svatba) a spoustě dalších věcech, byla sranda, smáli jsme se, ale an druhou stranu to bylo smutné, bo jsme si uvědomovali, že už se dost možná nikdy neuvidíme... A ač je Steve můj dobrý kamarád, tak to není tak smutné jako se sousedkou Anou, kterou zítra nejspíš uvidím naposledy. Denně jsem se s ní vídal, ráno, večer a najednou tady nebude. Bude mi hodně chybět...

Večer jsme zajeli ještě nakoupit. V klubu byl koncert kapely (první živý koncert, co tu jsem, ale bohužel...). Ještě potřebuju dělat věci do školy, dotáhnout jeden projekt a to vůbec nemluvím o balení, přípravy jídla, plánu cesty atd. No a zítra touto dobou už budu na cestě. No, jsem zvědav.

P.S.: Fotky doplním po návratu ze severu.