Bodø a Saltstraumen - Výlet za severní polární kruh V.

24. stop, 3 min, E6 u NP Rago – Bodø

Snažil jsem se co nejrychleji dostat na hlavní silnici. Z Lakshola na E6 jsem nepotkal žádné auto a ani po E6 jich moc nejelo, ale doufal jsem, že ještě chytnu nějaký chataře jedoucí z chaty na jih. V mezičase jsem začal vytahovat suchý ponožky. Jelo 3. auto, zvednul jsem palec, ale krásná audi nejevila známky zastavení. Po chvíli se otáčím a vidím, jak couvá ke mně! S krosnou a ponožkama v ruce se rozbíhám, nastupuju a zjišťuju, že manželé jedou z chaty do Bodø. Super! Bodø úplně nebylo v mém itineráři (čítajícím 35 slov), ale taky jsem si ho přál navštívit. O to více po včerejšku, když mi Kristian řekl o Saltstraumen – nejsilnějším vodním víru na světě, který je nedaleko od Bodø. Říkal jsem, aby mi zastavili u odbočky k vírům, ale asi mi nerozuměli nebo nevím a zavezli mě až do Bodø. Což bylo nakonec dobře. Povozili mě po městě a ukázali z auta zajímavá místa.

První věc kterou jsem Bodø udělal, byla návštěva obchodního centra a konečně výměna ponožek:-) Poté jsem se vydal do krásného otevřeného kostela norské Církve. Před západem slunce jsem stihl ještě navštívit přístav, ve kterém parkují stovky lodí, především plachetnic. V přístavu potkávám Kima (23) z Bodø. Prosím ho o foto a dáváme se do řeči. Zajímavý rozhovor, který mi pomohl především najít super místo na spaní. Radí mi kopec nad Bodø, ze kterého je jednak nádherný výhled na Bodø a na druhé straně by zítra mohly být vidět Lofoty.

Krásný výhled z mého nocležiště.

Bodø je (nejen) pro turisty příjemné město. Je zde dobré značení (na rozdíl od norského standardu) a tak jsem za chvíli na kopci. Nefouká a tak si dopřávám toho luxusu, že stavím stan na kopci a na jedné straně vidím Bodø a na druhé moře. Čekám na 23.h a doufám, že bude vidět polární záře. Přeci jenom je vidět, ale ne moc. Když porovnávám na jedné straně polární záři a na druhé krásně nasvícené Bodø, ozářené měsícem, stříbrnou hladinou mezi ostrůvky, tak opět přemýšlím nad tím, jestli je PL skutečně tak nádherná sama o sobě nebo díky své vzácnosti (nemám na mysli, když je vysoká aktivita, ale spíš takovou tu průměrnou záři).

Ráno jsem navštívil nejsevernější nádraží napojené na norskou železnici. Dobil jsem si foťák a mobil, vyčistil zuby, nabral vodu, nasnídal, vysušil věci a taky potkal dvě česky (45) z Nového Města nad Metují. IC bylo zavřené, tak jsem si prošel opět přístav, navštívil jsem pláž, podíval se k letišti, které je pouze 2km od centra a není nefrekventované (v Norsku je letecká doprava skoro stejně běžná, jako pro nás vlaková). Nakoukl jsem do norského leteckého muzea, největšího ve Skandinávii. Mít více času, tak bych jej možná i navštívil, ale vzhledem k tomu, že jsem vyzobával jen to nejzajímavější ne z celého, ale z velké části Norska, tak na to nebyl prostor.

25. stop, 8min, 17km, Bodø – Løding

Zastavuje mi krásné terénní auto, tuším značky Mahindra. Krásné svezení. Řidič - podnikatel je trošku bohatší, ale chce pomáhat dalším. Bere stopaře, ptá se mě, jestli znám CS. Je v něm taky, ale pouze nabízí ubytování, sám využívá hotely. Nevím, kam jel přesně, ale zřejmě si se mnou trochu zajel, bo se po mém vystoupení otočil a vracel.

26. stop, 24min chůze, 10km, za Vethaugtunnelen – Saltstraumen

Zastavuje mi maminka s malým Oskarem (8). Zkouším se s ním bavit anglicky, ale stydí. Maminka je cestovatelka, strávila několik let v Asii. Jen zjišťuji, že víry nejsou po celý den, ale jen v určitých fázích...tak volá manželovi a zjišťuju, že mám opět neuvěřitelný štěstí, bo víry začaly před 10ti minutama. Směr proudu se mění každých 6hodin a dosahuje rychlosti až 40km/h, je to ideální místo na rybaření a loďe zde mohou plout pouze bezprostředně po přílivu či odlivu (nejslabší proud). Bavím se s místním domorodcem, který se nahřívá ne sluníčky, poobědvám a pokračuji přes 768m dlouhý most, který vede nad víry a je sám o sobě Národní památkou mezi msoty a silničními stavbami. Nechtěl jsem se vracet přes Løding a Fauske po hlavní trase, ale vzít to zkratkou směr Rognan, což se mi časově docela protáhlo, ale nakonec to stálo za to.

Světoznámé vodní víry u Saltstraumen.

27. stop, 1min, 1km, za mostem u Saltstraumen – Tuv

Sundávám baťoh a hned mi zastavuje borec s terénním Opelem, 4x4. Říká, že sice jede jenom 1km mým směrem, ale když vidím to auto, tak prostě nemůžu odolat.

28. stop, 1 min, 29km, Tuv – Oldereid

Opět bezprostřední stop, první auto, krásné volvo s koženými sedačkami. Řidič je stavební inženýr a když mu říkám, že studuji ekonomii, tak říká, že ekonomy nemá rád, že hatí všechny dobrý plány. Taky mi říká, že po Velikonocích bude začínat turistická sezona a že nyní běží v médiích kampaň proti braní stopařům. Trochu mě to děsí, ale doufám, že se vrátím v pořádku do Bergenu. Borec veze v v autě a na vozíku starej nábytek a další krámy na chalupu, tak mu to pomůžu složit, fotí si mě, bere si na mě kontakt (má stejné příjmení jako norský premiér, tedy Stoltenberg) a já pokračuji.

Pomohl jsem borcovi vyložit náklad z auta pokračoval vesele dál.

29. stop, 22min, 8km, Oldereid – Misvær

Tato cesta je sice nádherná, projíždím nádhernou přírodou ozářenou sluníčkem, ale opět je to jenom takový krátký stop. Zatímco v předešlých dnech jsem se snažil navštěvovat zajímavá místa a užít si severní Norsko, nyní už mám v plánu pouze navštívit Trondheim a být na Velikonoce v Bergenu.

30. stop, 12min, 4km, Misvær – odbočka na Karbøl

Zastavuje mi bores s dlouhým, terénním Chrylerem, 4x4. Říká, že jede jenom kousek. Nicméně su v oblasti, kde mi pomůže doslova každý kilometr jakýmkoli autem. Nicméně takovým Chryslerem bych jel klidně i v protisměru. Hodně příjemné svezení!

Vystupuju z auta a pokračuji směr Rognan, kde vede hlavní tah Sever-Jih, E6. Po pár metrech se zastavuji a vracím se zpět, cca 400m, k ohradě, kde jsem viděl skotský náhorní skot. Poměrně početný stádo, ale když se přibližuju, tak azčínají utíkat.

Stádo skotského náhorního skotu.

31. stop, 4min, 2km, odbočka na Karbøl – Brekke

Ani jsem se nevrátil k odbočce, kde jsem vystoupil a už mi zastavuje další auto. Děda sice jede jen 1km, ale i to mi pomáhá. Chce mi pomoci a nezastavuje na začátku vesnice, kde bydlí, ale zajíždí si 1km a zastavuje mi za vesnicí, u autobusové zastávky.

Vystupuji v Brekke a pokračuji pěšky. Normálně, když stopujete větší vzdálenost, tak je to kravina. Vyplatí se najít dobrý místo a na něm čekat. Nicméně když jezdí naprosto minimum aut a polovina z nich je navíc plná (bo v Norsku jsou dlouhé Velikonoční prázdniny a kdo může, tak mizí na chatu do hor), navíc, když si můžete užít krásnou norskou přírodu, není teplo a jste v dochodové vzdálenosti od hlavního tahu, tak to může být někdy i dobrá volba. Po cestě jsem viděl něco pařezem a zvířetem. Tak jsem se zastavil, zvedlo se to a začalo to utíkat. Jen jsem nepoznal, jestli to byli jeleni, sobi či losi. Taky byla tato cesta tichou krajinou vhodnou příležitostí k předvelikonočnímu ztišení.

32. stop, 49min, 28km, Vesterli - Drageid

Projíždí kolem mě auto, pasažéři si mě prohlíží a pak pokračují. Vzhledem k minimálnímu počtu aut není problém si vzpomenout, když po chvíli potkávám stejné auto v protisměru. A když ho opět vidím za sebou, tak začínám tušit, že by to mohlo vyjít. Nabírá mě paní se synem, který je o něco mladší než já. Vyptává se lámanou angličtinou na všechno možný o Česku. Paní říká, že normálně stopaře nebre, ale řekla si, že když jsou ty Velikonoce a když je zima a když jsem šel do kopce...že mi pomůže a vezme mě. Nejenže mě zavezli na hlavní tah, ale ještě mě taky přiblížili pár kilometrů na jih.