Narvik a NP Rago - Výlet za severní polární kruh IIII.

Ráno se sbalím, rozloučím a spěchám na benzinku. Vzhledem k mokrým pohorám jdu v teniskách, které nejsou na ledě příliš spolehlivé...Docela se hodilo, že při pádu vypadla i PET s vodou a můžu si tak vyčistit dlaň. Na benzince mě nabírá týpek a jedeme do Narviku. Zhruba 50% cesty telefonuje a 50% prokecáme – příjemná kombinace. Vykládá, mj., že zde žijí i vlci, lední medvědi a sobi. Trochu mě to děsí, ale nějak se mi to nezdá. Sluníčko krásně svítí a v 11:30 jsme v Narviku. Loučíme se pod sjezdovkou a já se vydávám nahoru, až do výšky 1003m.n.m. Vidím fjordy, hory, sluníčko, Narvik. Nádhera!

Vydařilo se krásně počasí a jelikož jsem měl domluvené ubytování a měl jsem celé odpoledne volné, tak jsem udělal výlet do hor.

Ve městě se snažím najít Jimma, mého CS. Velmi se těším na setkání s ním, bo navštívil více než 150 zemí světa. Aníž bych se snažil, tak jsem během hledání Jimma našel všechny 3 věci o kterých se zmiňuje česká wikipedie (minu, tank, rozcestník a obelisk míru). Zato s Jimmem to je složitější, ale nakonec se zadaří. Jen si k němu odložím věci a vydávám se na prohlídku Narviku, krásně nasvíceného zapadajícícm Sluncem.

K večeři Jimmy připravil finský čaj, jablečný koláč, zmrzlinu a oplatky. Já přidávám slivovici. Před 21h začíná náš nádherný rozhovor, který končíme ve 3:30. Začínáme cestováním: Jimmy navštívil 150 zemí a tak se máme o čem bavit. Má byt plný všelijakých věcí z celého světa včetně nesčíslně moc fotoalb (mj. Jedno s názvem Ukraine-Tsjekkia – ono to z norské perspektivy není, bohužel, zas až tak rozdílné, jako z našeho pohledu). Ptám se ho na nové státy a dostávám jasnou odpověď: ''stupid'' a s přátelským naštváním pokračuje: ''STU-PID-SOV-IET-U-NI-ON, STU-PID-MI-CHAIL-GOR-BA-ČOV''. Tak si z něj dělám srandu, že až se rozpadnou USA, bude mít docela pilno. Bavíme se o náboženství. Jimmy je členem norské církve a je poměrně konzervativní. Je nesmírně nadšen z toho, že jsem taky konzervativní a snad 10x to v průběhu večera opakuje. Zároveň si stěžuje, že hodně CS je liberálních, levicově liberálních. Zabýváme se i politikou a dostáváme se k USA prezidentským volbám. To si připadám jak u zkoušení. Řešíme vše možné o jednotlivých kandidátech a shodujeme se na Ricku Santorumovi. Diskutujeme také emigraci, kterou nemá rád. Nesmírně se obává nebezpečí islámu a v tom mu dávám za pravdu. Říká, že za 2SV okupoval Norsko Hitler a za 20let budou Norsko okupovat muslimové. Stěžuje si na nesmyslnou pol. Korektnost, že když někdo mluví o imigraci otevřeně, je označen za rasistu. Taky zmiňuje smutnou věc, že když někdo takto mluví, je připodobňován k Breivikovi. I když s jeho manifestem z velké části souhlasí, tak násilí odmítá. Dodává však smutný fakt, že A.B. To odpůrcům imigrace ztížil. Bavíme se o 2SV, Hitlerovi, Mein Kampf, homosexualitě, islámu a dalších tématech. Neustále je to prokládáno cestováním, až se nakonec dostáváme k Jimmově práci. Jimmy pracuje pro stát a určuje výši alimentů. Každému rozhodnutí předchází řada rozhovorů a když mi popisuje osudy a chování mnohých lidí, nestačím se divit. Rádi bychom se bavili dál, měli jsme si toho tolik co říci, ale já měl před sebou ještě skoro týden náročného cestování a bylo 3:30.

Diskuze s Jimmym.

Plánovaný čas vstávání se mírně posunul:-) a já vyrazil až před 12h. Navštívil jsem ještě nádraží, nejsevernější v Evropě (napojené na švédskou železnici, nikoliv norskou), udělal jsem pár fotek světoznámého přístavu a po dvoudenní pauze jsem opět začal stopovat.

20. stop, 15min, 62km, Narvik – Storøya

Začínám stopovat na konci Narviku na poněkud nešťastném místě. Mám za sebou sice veliké místo pro zastavení, ale 50m za mnou začíná tunel (kterých je v Norsku nepředstavitelně mnoho), což možná nepůsobí nejdůvěryodněji. Po 10-ti minutách jakokdyby jednou auto přeci jen zastavovalo, otočím se a vidím, že jen uhýbalo sanitce...Za chvíli už mi zastavuje týpek s krásnou terénní Hyundaí. Opět mě fascinuje, že zastaví na benzince, u obchodu, odejde od auta a v autě nechá klíče v zapalování. Líbí se mi hudba, kterou poslouchá, tak se ptám na jméno kapely (Waterboys). Cestou mi ukazuje, kde má zazimovanou loď a za chvíli odbočuje z E6 k chatě.

21. stop, 9min chůze, 29km (z toho 23km autem, 6 trajektem), Storøya – Tysfjord (TC)

Přecházím most, vychutnávám si výhled a plánuju najít vhodný místo. Ticho. Nikde žádný auto. Až po 9ti minutách jede první auto. Jsem sice stále ještě na mostě, ale zkouším to a ono to vychází! Paní z Tromso jede navštívit maminku. Tento stop má pro mě velkou psychologickou podporu, jelikož se dostávám z města Skaberget trajektem do Bognes. Paní za mě platí trajekt, tak to revanžuji kafem (mimochodem jediným nákladem během mojí cesty:-) Krom toho, že si stále neuvědomuje rozpad Československa, říkala i zajímavou věc: V létě zde stopuje plno lidí, takže to není zas až tak snadný najít stop. Nyní, když su tady sám, tak to mám snažší. Něco na tom bude, jelikož moje časy jsou opravdu minimální.

Vystupuju u turistického centra u Tysfjordu. Má to však nevýhodu, že je to konec světa a auta jezdí ve vlnách podle příjezdu trajektů. Popocházím 1,5km a mám místo na stopování (a současně na oběd). Auta však jezdí prakticky jen opačným směrem (za 20min 50:2). Tak ot vzdávám a postupuju pěšky.

22. stop, 20min chůze, 20min čekání a 12min chůze, 13km, Botn – Ulsvåg

Nabírají mě dva mladí borci. Hodně mi pomáhá, že se dostávám více do vnitrozemí.

23. stop, 25min čekání, 14min chůze, 117km, Ulsvåg – E6 u NP Rago

Kuriózní stop. Skoro půl hodiny čekám v Ulsvåg a nic moc. Nemám ideální místo, tak se vydávám na cestu do kopce. Když mě míjí kolona aut (z trajektu), tak si vyčítám, že jsem nezůstal. Ovšem jen do chvíle, než potkávám protijedoucí auto, které mi zastavuje a mladej borec se mě ptá, jestli potřebuju svézt. Kristian (22) jel v koloně, viděl mě, ale nebylo kde zastavit. Tak se na kopci otočil a vrátil se pro mě. Zavezl mě až k odbočce do NP Rago. Cestou jsme měli velice příjemný kamarádský rozhovor.

Po letech čekání jsem se dočkal na vytoužený okamžik, kdy jsem vzal štanglu salámu a s chutí jsem se zakousl.

Nejprve jsem šel 5km do vesnice Lakshola a z ní vedla cesta do NP Rago. Všude byl sníh, tak mi nezbývalo nic jiného, než stopovat na něm (docela mě překvapuje, že jsem poprvé stavěl stan až 6. den). Spalo se příjemně, jen mě ráno překvapil sníh na stanu. A led v PET. Takový aprílový žertík. Ráno na Květnou neděli jsem se vydal do NP Rago, spojeného se švédskými národními parky Padjelanta, Sareks a Stora Sjöfallets a tím tvořící největší chráněné území v Evropě. Bylo to nádherné: Krásné počasí, vysoké hory, čistý neporušený sníh, sytě zelené borovice, byl jsem tam naprosto úplně sám...Chtěl jsem dojít až na horu Rago (1312m.n.m.), která je na hranicích se Švédskem. Po obědě jsem odložil krosnu a pokračoval nalehko. Bohužel po chvíli končily stopy sněžnic, tak jsem pokračoval naslepo, ale i moje stopy brzy skončily. Neměl jsem mapu, nevěděl jsem cestu, bylo už odpoledne, odhad podle GPS ve foťáku byl 15km, byl jsem sám, neměl jsem signál na mobil, chtěl jsem se přiblížit na jih, bylo hodně sněhu a Jimmy mi říkal, že už letos zahynulo v Norsku 31 lidi v horách a navíc jsem minulý týden touto dobou o existenci této hory netušil, tak jsem to radši otočil. A vytáhl sušené meruňky na zlepšení nálady.

Cestou zpět mě čekalo nemilé, aprílové, překvapení. Jak bylo krásně, začal tát sníh a tudíž se propadat. Šlo se velmi obtížně, pomalu, kolikrát jsem různě kutálel sudy, sjížděl po zadku, či se plazil po čtyřech. Ale i tak jsem se propadl třeba i po břicho do sněhu. Nezapomenutelný výlet.

V NP Rago.