Jak jsem se stal rybářem

Pomalu se mi blížila moje první zkouška v angličtině. Trochu jsem se učil, ale hlavně, jak už to tak před zkouškama bývá, tak jsem stihl udělat všechno možný, hlavně se neučit. Ve středu měla Lucka a Karen narozeniny. Tak se rozhodli vydat na cyklovýlet. Vydal jsem se nimi a původně to vypadalo jen na nevinný několika hodinový výlet. Navštívili jsme obchod Biltema, kde Lucka chtěla koupit nový zámek. Narazili jsme na krásný rybářský teleskopický prut na ryby. Jen za 100NOKů. Sice jsem na rybách v životě nebyl, ale rozhodli jsme se zainvestovat a společně prut zakoupit. Říkal jsem si, že když už jsme v Norsku, rybářském ráji, že bychom to rybaření měli vyzkoušet.

Moje první rybaření v životě. Norsko, Dolvik.

Odpoledne jsem zjistil, že je Romi zapálená rybářka, tak jsme hned naplánovali na další den rybaření. Taky jsem se pustil do pečení buchty. Mého historicky prvního pečení buchty. Manévrovací prostor nebyl veliký a tak jsem na základě telefonátu s mamkou upekl buchtu z jablečno-mrkvového těsta (Ono když jsem řekl, že mám v ledničce jen mrkve a jabka, tak mě ani nic jinýho poradit nemohla :-). Taky jsem si připravil svoji historicky první vaječnou pomazánku (i když v ní teda bylo víc salámu než vajíček :-). Chápu, že to pro Vás je normální věc, ale pro mě to byl další krok vpřed.

Vpodvečer jsem se dopustil strategické chyby. Přišel Eduardo a připravoval pro nás sýrové koule. Typický pokrm v Brazílii. Bylo to výborné, moc mi to chutnalo. Ale bohužel je to velmi syté a snědl jsem jich víc, než jsem čekal. Na tom by nebylo nic špatného, kdybych se večer nevydal na společnou oslavu Lucky a Karen, kde bylo neuvěřitelné množství dobrého jídla, který jsem se nemohl z kapacitních důvodů moc užít. Ale jinak bylo fajn potkat po čase staré známé či dva španěly, kteří uměli dobře anglicky. To je tady docela vzácnost. A oslava krásně vyvrcholila v parku, kde jsme vypustuli lampióny s přáním.

Sýrové koule neboli Pao de Queijo. Klaciský brazilský pokrm.

Na oslavě jsem potkal Romi a začali jsme řešit rybaření. Měl jsem to tak trochu zidealizovaný. Myslel jsem, že vezmu nějaký maso nebo někde v zemi vyhrabu červy. Překvapilo mě tedy, když se ptala, jestli mám návnady. Tak jsem se dozvěděl, že na moři se chytá přívlačí (opakované nahazování a přitahování - zaměření na dravé ryby) a tady žádné nahození a několika hodinové povalování. Když to všechno slyšel Ivan, tak se tomu strašně smál a říkal, že půjde s náma a že by nás moc chtěl vidět.

Nakonec jsme vyrazili jen dva. Trochu sice pršelo, ale jsme v Bergenu...Zakotvili jsme u Dolviku a začali lovit. Bavilo mě to, ale nějak jsem nemohl uvěřit tomu, že bychom něco mohli chytit. No a hlavně, že bychom to museli zabít a kuchnout. Za hodinu se naše černé scénáře začali naplňovat. Romi táhla rybu. Nabrat do podběráku a udělat foto bylo ještě v klidu. Další procesy byly náročnější. Nakonec Romi chytila rybu za ocas, otočila se a já ji nadvakrát praštil šutrem. Za chvíli se poštěstilo i mně. Ještě jsem nevěděl, kam přesně mířit, tak jsem vší silou nadvakrát praštil, ale docela riskantně. Naštěstí jsem žlučník těsně minul...a mohl jsem se pustit do kuchání. Za chvíli mi ryba zabrala ještě jednou, ale dostala se z toho. Potvora.

Moje první chycená ryba!

V pátek mě čekala moje první zkouška psaná v AJ. Vstal jsem brzo, Skypoval domů a dolaďoval poslední podrobnosti před odjezdem poloviny rodiny do Bergenu a v klidu jsem se nasnídal. Zavčas jsem se vydal na zastávku a potkal svoje spolužáky na zastávce. Ještě než jsem se přeptal, na kterou zastávku mám přesně přijet, tak jsem se zeptal, jestli mám mít Semester card (A4 papír). Měli jsme ho mít. Tak jsem letěl ještě na pokoj, jenže klíček zůstal v pokoji a v něm spal Kuba. Oba máme dar tvrdýho spánku, kterej je pro spolubydlení vhodnej, ale..Ze začátku jsem klepal, provozváněl a šeptal (na chodbě byl ještě klid), ale po deseti minutách už jsem pořádně mlátil a bušil. Naštěstí se potvrdilo ''Tlučte a bude vám otevřeno'' (a ne modifikace Mgr. Koukala: ''Tlučte a bude vám natlučeno''). Vzal jsem kartu a hnal v rekordním čase směr zkouška. Bohužel jsem nevěděl, kde přesně je. Naštěstí, i když bylo před devátou, tak jsem se dovolal Janě, která už na místě zkoušky byla a po telefonu mě navigovala. Pár minut před devátou jsem vtrhnul do tělecvičny, suveréně poslední.

Tady zkoušky probíhají trochu jinak. Velmi transparentně. Přišel jsem do tělecvičny, do velké haly, která byla plná stolečku a židliček (a taky všichni už seděli na svých místech a sledovali posledního příchozího). Zároveň psalo zkoušku cca 200 studentů z více kurzů. Hlídali nás tam senioři, nikoliv vyučující. Musel jsem se prokazovat dvouma kartičkama a podepsat nějaký papíry. Každý popsaný papír se kopíroval na dva další. Nemohl jsem napsat svoje jméno, ale pouze studentské číslo. Slovník jsem si nemohl přinést normálně s sebou, ale musel jsem ho odevzdat tři dny předem ke kontrole a pak mi ho dali na stůl. Baťoh nemohl být ani pod stolem, ale u zdi. A když jsem byl u konce časového limitu (3hodiny), tak jsem odevzdal originál a jednu kopii. Zadání a druhou kopii jsem si odnesl na památku.

Zkouška byla zhruba taková, jak jsem očekával. Tedy při troše štěstí za ''E'' zvládnutelná. Naštěstí jsme se v předvečer ještě sešel s Ricardem, který mi pomohl vysvětlit a ujasnit některé zákonitosti. Takže třeba to bude i lepší písmenko.

Po zkoušce jsem se otočil v Remě, abych směnil nastřádaný ekologický odpad za pivo místní značky Hansa a nějaký čistící prostředky. Dopřál jsem si chycenou rybu na oběd – hodně příjemný pocit. A v pozdním odpoledni jsem se vydal na cyklovýlet směr Krokeide. Byla to krásná projížďka a chtěl jsem to tam prozkoumat před výletem se ségrama a taťkou. Výlet byl zajmavý i ekonomicky (či ekologicky, chcete-li). Za nějakých 20-25Kč/h by se mi asi pracovat nechtělo, ale když to byla průměrná mzda za krásnou cykloprojížďku podél moře, tak jsem si nestěžoval. Doslova sladká mzda, neb jsem ji proměnil za cukr.

Krajina u Krokeide.

Večer jsem se po delší době vydal do klubu, kde byl DJ Santi, můj učitel v minulých týdnech a v jeho kurzu jsem dopoledne psal zkoušku. Jako jeho studenti jsme ho samozřejmě přišli podpořit a musím říct, že hrál opravdu dobře.