o všem možným

Návštěva II.

22. 5. 2012 1:12
Rubrika: Nezařazené

Večer jsme nabalili stan, spacáky, karimatky, jednorázový gril, naložený maso a ulovenou zpracovanou rybu a vydali se sledovat západ slunce na Lovstaken. Bohužel jsme vyrazili pozdě, takže jsme i přes neuvěřitelné tempo západ slunce promeškali. Pod vrcholkem, chráněni před větrem a s krásným výhledem na jižní část Bergenu, jsme postavili stan a pustili se do grilování. Byl to velmi příjemný večer. A protože Liduška ještě nikdy nespala pod širákem, tak si přála zůstat venku a měla premiéru v Norsku na Lovstakenu.

 

Východ Slunce nad Ulrikenem z Lovstakenu.

Ráno, po krátké době spánku, jsme vstávali po páté, abychom stihli východ Slunce z vrcholku. To už se nám podařilo. Bylo krásné sledovat, jek se pod námi v údolích prohání bílá pára a nad Ulrikenem vychází sluníčko. K úplné spokojenosti už chybělo jen pár stupňů navíc. Cesta na Fantoft byla náročná po nedlouhé noci a včerejším rychlovýstupu. Cestou jsme se stavili u Storetveit Kirke a přilehlém hřbitově a přes park jsme se dotrmáceli domů. A tak nějak nás krom taťky přemohl spánek.

 

Na vrcholku Lovstakenu.

Když jsme se vzbudili, tak už na nás čekal oběd a čerstvý, ještě teplý chleba. Naobědvali jsme se a vyrazili do studentského centra, kde jsem jim v rychlosti ukázal jednu školní budovu a konečně zakoupil univerzitní mikinu. Našim dalším cílem byl Nøstebryggen, odkud odjíždí lodě na Askøy. Je tam zastávka jak na autobus, sejdou se tam před odjezdem lidi a loď jezdí každou půlhodinu. Cesta trvala jenom deset minut. Přeci jenom loď byla o něco rychlejší než plachetnice :-) Když vyjížděla z přístavu, tak jsem se cítil jako při startu letadla. Zvuk byl úplně stejný, jak se pustili pořádně motory a vše se začalo klepat. A taky si loď trochu sedla na zadek a předek se mírně zvednul.

 

Na Askøy jsme měli pouze půlhodiny do odjezdu poslední lodi. Tak si Liduška a Markétka zalozily po skále na parkovišti a potom jsme sledovali červené hvězdice v přístavu. V přístavu v Bergenu jsme si všimli stánku se zimním norským zbožím. Měli výprodej čepic, za 99 NOKů. Tak si holky začaly vybírat, ale váhaly, tak je prodavačka přesvědčovala slavema kus/75 a pak 3ks/200. Až při placení jsem si všiml, že původní cena byla 200/ks :-) Mezi uličkami s dřevěnými domky jsme se vydali do Fretexu. Původně jsem tam chtěl dělat pouhý doprovod ségrám, ale taky jsem se transformoval ve spokojeného zákazníka, když jsem si pořídil šálu místního SK Brann Bergen. A holky si odnesly památky v podobě košile, sporotvní bundy či šátku.

 

Na výletě na ostrově Askoy.

Večer nás zmáhala únava, ale přesvědčil jsem je, aby šli na ryby a že se dospíme ráno, bo loď nám vyjíždí až po poledni. Osobně jsem měl pocit, že na mě něco leze, tak jsem zůstal doma a připravoval program na další den. Bohužel však došlo k nějakým nedopatřím a trochu bloudili, pak našli nějaký msíto, který taky nebylo ono a ještě do toho zmokli. Za to zmoknutí jsem byl docela rád. Ono tady prší skoro každej den, ale zrovna tento týden nějakou haluzí svítilo prakticky každý den sluníčko a bylo nádherné počasí. Takže by byla ostuda navštívit Bergen a nezmoknout.

 

S novými čepicemi na hlavě, v krásné uličce v Bergenu.

V pátek jsme se vydali na výlet lodí na Flesland. Ptal jsem se a prý by to měl být možná šalinkartou. Jen dopravu že zajišťuje jiná společnost. Tak jsme si užili 25ti minutovou rychloplavbu a chystali se vystoupit na první zastávce, na Fleslandu. Trochu mě zarazilo, že borec po nás chtěl vidět lístky. Uázal jsem šalinkartu a ptal se po nějakých žlutých lístcích. Nakonec řekl OK a vystoupili jsme, ale opravdu nevím, jestli to teda platilo, nebo jestli to neplatilo a prominul nám to či nebyl čas se s námi zdržovat a chtít to zaplatit zpětně (klidně i to druhý, protože třeba kamarádka byla v obchodě a viděla program na 17. květen, Grunnlovsdagen, den norské ústavy – největší norský národní svátek, tak ho normálně sbalila do tašky, viděla ji prodavačka a nic neříkala a až potom doma zjistila, že to vlastně nebylo volně k rozebrání, ale mělo se za to platit).

 

Přišli jsme k autobusové zastávce a měli přes půl hodiny (bylo nešikovný, že jízdní řády a vlastně ani jména zastávek nebyly mimo centrum vyvěšený, tak jsme museli mít vše nachystaný nebo zavolat online kamarádům). Letiště je sice na kopci a obehnaný plotem tak nešikovně, že se dá jen těžko dostat dostat k plotu a zároveň vidět letiště. Ale od naší zastávky, cca 100m od plotu letiště, vedla cesta k plotu a tam se dalo vylézt na kameny a vidět kus letištní plochy včetně terminálů. Byl to pěkný zážitek sledovat starty a přistání letadel a vrtulníků z velmi malé vzdálenosti, pro mě především těch vrtulníků, co mají kolečka.

 

Pozorování letadel na Fleslandu - není to sice Frankfurt, ale ani Ruzyně.

Z Fleslandu jsme přejeli na Krokeide a začali rybařit. Měli jsme jen dva pruty, tak jsem se s Terezkou a Liduškou vypravil za vesnici, kde jsou krásné malé skály, po kterých se dá lehce lozit. Když jsme se vrátili, tak jsme našli Markétku a taťku, jak se snažili v zimě a vítru ulovit nějakou rybu, ale bohužel se nezadařilo.

 

Na poslední večer bylo v plánu vystoupit na poslední chybějící vrcholek, na Sandviksfjellet, na západ slunce. Měli jsme dost času a byla nám zima, tak jsme se zastavili na Fantoftu na čaj a polívku. Jenže jak už to tak bývá, tak se to natáhlo, zapoměli jsme foťák a po opět neskutečně rychlém výstupu jsme přišli na vrchol minutu před západem slunce. Na rozdíl od předminulého dne jsme ho mohli částečně sledovat během výstupu, ale i tak se tak nakonec přimotali nějaký mraky.

 

Udělali jsme si ještě večerní procházku na Fløyen, prošli se nočním Bergenem a zejména nasvíceným Bryggenem. A jelikož Terezka neměla studentskou kartičku a uviděli jsme revizory, tak jsme to od vydatného nákupu na cestu domů radši došli pěšky. Ono je vůbec v Norsku výhoda, že revizoři jsou v kombináze, jako Securitas, takže jsou vidět na první pohled a jednoduše se tu dá jezdit načerno.

 

U FantfoftKirke.

V sobotu jsme už stihli jenom navštívit FantoftKirke a pak se museli sbalit na zpáteční cestu. Šel jsem ještě s Liduškou vrátit plechovky do Safari, který je u zastávky, je to nejbližší obchod, ale taky nejdražší. Poukázku jsme chtěli použít jako příspěvek na nákup typického hnědého sýru (http://www.severskelisty.cz/tradice/trad0041.php ) jakožto dárek pro mamku. Zatímco jsme věděl, že ve vzdálenější Remě by měl být za nějakých 60NOK a větší balení, tak v Safari bylo pouze 0,5kg a 100NOKů. A to se mě kupovat nechtělo, ale měl jsem poukázku na 40NOKů a tak nezbývalo nic jiného. Naštěstí jsem nebyl sám, ale se svojí bystrou 11letou sestrou Liduškou, která vymyslela, že za poukázku můžeme vybrat peníze a zajet nakoupit do Remy. Byl to nápad doslova za všechny prachy.

 

Kvůli cestě na nádraží jsem nestihl narozeninový oběd Claudie. Tak mě moc potěšilo, že když jsem se vrátil z nádraží a po týdnu si pořádně pustil PC, sociální sítě, email, zprávy, tak mi byla doručena zásilka od Claudie s obědem i zákusky. A jak jsem byl po celém týdnu znaven, tak jsem si chtěl navečer na chvílu lehnout, ale nakonec jsem to vzal přes celou noc :-)

Zobrazeno 1560×

Komentáře

víteksobotka

přes ten letištní plot ste taky lezly ???

hans

Když máš dobrý nůžky, tak nemusíš přelízat :-)

víteksobotka

je mě to jasny :D

Zobrazit 3 komentáře »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio