o všem možným

Nový ekobusiness

14. 5. 2012 22:49
Rubrika: Nezařazené

 

 

 

V pátek mi konečně skončil kurz o systémové dynamice. Docela jsem si oddychl. Teď už ''jen'' udělat zkoušku. V pátek večer jsem chtěl navštívit ''studentimpulser 2012'' V pozvánce bylo uvedeno jídlo zdarma, koncerty, chystalo se tam opravdu hodně kamarádů. Vydal jsem se skupinou italských kamarádů, kteří měli neuvěřitelnou schopnost akumulovat další Italy a tak jsem byl v jednu chvíli sám mezi třema Italama. Nicméně přišli jsme do krásné budovy, ale jídlo bylo snězené. Vešli jsme do sálu a tam bylo opravdu hodně lidí, vydýchaný vzduch a teplo. Museli jsme stát a poslouchat klavír s houslama. Potom bylo něco alternativního, akusticko-elektrickýho, tak jsme to vzdali a šli si projít budovu (přrovnal bych ji k Mahenovu divadlu). Vrátili jsme se a bylo pěkný a rychlý kytarový vystoupení. Já jsem to nicméně vzdal a chtěl jsem jet zpátky. Když jsem vycházel ze sálu, tak jsem nikde neviděl koš na kelímek. Ještě jsem na dně, tak jsem šel s kelímkem ven a díval jsem se po odpaďáku. Během okamžiku u mě byl zaměstnanec podniku a vzal mi kelímek. Byl jsem za to rád, měl jsem o starost méně. Ale chudák borec byl asi zklamán, že nezabránil úniku skleničky, ale plastového kelímku :-)

 

 

Foto na závěr toho velmi specifickýho kurzu.

 

Cestou jsem rozjel nový businness a sice sbírání plechovek a PETek. Těch se totiž po městě valí hodně. Hlavně o víkendech. Na rozdíl od profesionálních kolegů nevybírám popelnice, ale beru jen to, co vidím válet se na zemi. A taky na to zrovna musím mít čas a náladu. Stačí jezdit se sáčkem a občas nabrat náklad. A v obchodě pak za jednu plechovku dostanu poukázku na v přepočtu 3,5Kč za jednu plechovku. Mnozí kamarádi začali už dříve, třeba jedna kamarádka už nasbírala přes 200 plechovek. Má to ale dva další a velmi podstatné rozměry. Zaprvé ekologický a zadruhé je to něco akčního, zábavného. Vždycky mě bavilo běhat po lese, hrát bojovku a sbírat papírky. Teď si můžu hrát skutečnou ''bojovku'' a sbírat reálné věci.

 

 

 

V dalším businnessu jsem měl taky štěstí, když byl u Coopu přistavenej velkej kontejner (normálně tam jsou popelnice) a v něm plno vajíček, salámů a dalších dobrých věcí. Jen to musel být zajímavý pohled, když jsem lovil věci ze spodu, za kterými jsme se musel vydatně natahovat a venku jsme měl pouze nohy a to ve vzduchu.

 

 

 

V sobotu jsem se věnoval škole. Navečer jsem se sešel s Kreen, se kterou už jsem se hodně dlouho neviděl. Připravovali jsme společně pizzu. Přinesl jsem salám, šunku, klobásu, abych zjistil, že je vlastně vegetariánka :-) Po večeři jsme se s dalšíma lidma podívali na německý dokument o Norsku, který byl vytvořen z mnoha fotografií. A protože včerejší nákup byl velmi úspěšný a rozhodli jsme se, že se tam musíme vydat znovu a pobrat, co jsme nezvládli. Ukázalo se jako nejjednodušší, že jsem vlezl do celýho kontejneru a s čelovkou chystal věci do krabic, který jsem transportoval ven a za kontejnerem Lucka plnila krosny. Docela jsem si to užíval, až na to, že mě viděl místní obyvatel vyskakovat z kontyše.

 

 

 

V neděli jsem se vydal se svým Buddy, Matsem, na výšlap na Sandviksfjellet a odtud přes Floyen do města. Dlouho jsme se neviděli a chtěli jsme pokecat. Přálo nám počasí a byl to nádherný výlet. Korunovaný zmrzlinou, kterou mi Mats koupil v Brygennu.

 

 

Na vrcholku Sandviksfjellet.

 

Chtěl jsem odemknout kolo a jít s Matsem sledovat Premier League. Jenže jsem nemohl najít klíček. Po minutě už jsem začal docela blednout. A to doslova, bo jsem našel otevřenou kapsu a na svazku byly krom jediného klíče od velmi tlustého zámku taky dva klíče ke kuchyni a poštovní schránce. Už mi naskakovali částky za ztracené klíče a za nový zámek či případný pokus o opětovné projítí trasy a zkoušení najítí klíčů. Naštěstí Mats měl více štěstí a klíčky našel. A tak jsem s ním mohl jít sledovat Premier League (Manchester United vs. Everton). Přišli jsme do jeho bývalého bytu, kde tři borci měli zatažený závěsy, netušili, jak je venku krásně, pili plno sladkých nápojů, jedli čokoládu a sledovali fotbal.

 

 

 

Po příjezdu na Fantoft mě čekalo nemilé překvapení. Někdo u bloku B (kde jsme v noci po nákupu nenápadně zaparkovali kola) přestříhal všechny zámky od kol. Měl jsem vělký štěstí, že jsem odjel do města. Ale Lucka, která má stejně silnej zámek jako já, tak o něj přišla. Kupodivu kolo jí tam zůstalo.

 

 

 

Měl jsem po víkendu větší množství salámů, tak jsem přemýšlel, co s tím. Rozhodl jsem se je zavěsit na ramínky a sundat z obalu. Budu hodně dlouho vzpomínat, jak jsem měl tři věšáky plný dobrýho salámu...

 

 

Věšák nové generace.

 

V úterý večer jsem se sešel po dlouhé době s Ivanem. Je ze SR, studuje na MU a možná jsme vlastně i tady spolužáci v jednom předmětu. Hodně si rozumíme, ale vídáme se naprosto minimálně. Ivan hodně lítá – během mé přítomnosti zde strávil asi třetinu času mimo Norsko. Je to zvláštní, bydlíme 50m od sebe, ale 5-6 týdnů jsme se neviděli. Chtěl jsem slyšet o jeho zážitcích, převážně z Estonska, kam bych se měl v létě podívat. Na tento večer byla také hlášená silná aktivita polární záře a bylo docela jasno. Šli jsme do parku a sledovali, jestli něco uvidíme...něco málo vidět bylo, ale že by byla zelená obloha? Byla, ale tou dobou už jsme byli necelou hodinu doma...takže zase mi utekla pořádná zelená polární záře.

 

 

Zobrazeno 1027×

Komentáře

MaruškaŠ

ty věšáky nemají chybu, takové opravdu jen tak někdo ve skříni nemá :)

Zobrazit 1 komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio