Výlet na Sognefjord aneb ''cave trip''

V pátek jsme se vydali s Kubou na cyklovýlet, směr Nesttun, Gullfjellet a Fana (lehce přes 50km). Opět mě dostalo, kolik se toho dá vidět, když se popojede pár kilometrů od baráku. Po výletě jsem plánoval navštívit Ornellu v nemocnici a jít s děckama do fjordu. Naštěstí však Ornella byla už doma a děcka koupání vzdaly, ale i tak bylo co dělat. Třeba oběd. A když jsem byl v kuchyni, stavila se Soňa vypůjčit sluchátka. Tak jsem nadhodil, jestli by se nechtěla přidat na náš výlet stopem, že jsme zatím 2 borci a jedna holka. Vůbec jsem nečekal pozitivní odpověď, ale Soňa se hned rozhodla, že pojede. Večer jsme se sešli i s Gabrielem a Jagodou pořešit co a jak. Dohodli jsme se, že budeme spontánní a pojedeme do vesnice Vik. Znělo to jako dobrej plán a byl jsem moc rád, že nikdo nevyžaduje přesný plán, ale všichni si chceme výlet užít a moc to neřešit. Vydal jsem se na rozlučku Charlotte. Byla to taková venkovní grilovačka a příjemné posezení. Rozhodl jsem se přinést i slivovici a to je vždycky sranda nabízet ji někomu, kdo to nikdy nepil :-) To mě baví!

Cyklovýlet na Gullfjellet.

Po dlouhé době jsem se vydal do klubu na párty, na poslední párty... Norská příroda mi bude chybět sice více, ale i tak to byla poslední možnost vidět mnohé známé, se kterými jsem prožil kousek života. A taky potkat Gabrieleho a Jagodu, se kterými jsme se ve 2h (protože to byla polední párty, končila tak pozdě) ujišťovali, že v 10h ráno vyrážíme.

Bylo náročné vstát ráno před 8h a upéct chleba, zpracovat jednu rybu (vlastně poprvý v životě úplně sám), nabalit se, oholit se a ideálně ještě něco zjistit o Sognefjordu. Navíc tady měla Laura malýho bráchu (14), tak jsem se s ním chtěl chvíli pobavit a hrál jsem si na velkýho bráchu a dával mu koštovat chleba a rybu :-) A chvíli po desáté jsme opravdu vyrazili směr Nesttun.

Ač je konec května, když se vyjede do hor, tak tam jsou ještě spousty sněhu.

Jagoda byla s Gabrielem a Soňa se mnou. Každý jsme šli na jiné místo, ale naše nebylo ideální a tak nám borec poradil jiný místo. Tam k nám přišel černoch a mudroval, že máme jet busem. Ale ani to místo nebylo ideální, tak jsme popošli na hlavní tah a začali stopovat na autobusové zastávce. Až téměř po hodině nám zastávil borec z Iráku s krásnou Toyotou a zavezl nás do Indre Arna. Tam jsme chvíli bloudili, ale našli jsme dobrý místo a začali stopovat. Když zorvna nic nejelo, tak jsme se schovávali pod stromy do stínu, bo slunko zde je opravdu silný. Po delší době nám zastavil starší pár a zavezli nás cca 30km na kruháč. Tam jsme sotva sundali baťohy a mávli na první auto a to nám zastavilo. Borec s hodně velkým volvem. Byl to dobrej borec, koupil nám zmrzlinu a vykládal zajímavý story, třeba jak popil s norským princem a ani ho nepoznal :-) Vysadil nás ve Vossu. Sedli jsme si k jezuru do stínu břízi, poobědvali a pozorovali sluncem nasvícené jezero a kopečky, které ještě pokrýval sníh. I město bylo krásné, především kamenný kostelík. O něco později nám všam Voss tak idylický nepřipadal...

Začali jsme stopovat ještě ve městě, za benzinkou, na busové zastávce. Svítilo tam sice hodně slunko, ale doufali jsme v nějakou běžnou čekací dobu. Bohužel jsem tam udělal osobní rekord, když jsme čekali dýl než 3 hodiny, na slunku...Ale i to ke stopování patří. Když dlouho nic nejelo, tak jsme se začali modlit růženec. A světe div se, zastavil nám kamión! To byl můj velký sen a konečně se mi poštěstilo! Byl to Polák, tak jsme se domlouvali všelijak, ale domluvili jsme se. Když jsme si fotili vodopád, tak nám zastavil a vyfotil nás. Když jsme chtěli foto z kabiny, tak si vzal foták a za jízdy po úzké silnici nás začal fotit. Když jsem viděl, jak proti nám jede auto, tak jsem musel zadržet dech, ale naštěstí to vybral.

Vystoupili jsme z kamionu a řekli jsme si, že je tam pěkná příroda a můžeme popojít a najít dobrý místo. A cestou pokračovat v růženci. Ušli jsme sotva 50m a jel kamion. Tak jsme to z hecu zkusili a zastavil nám! Jel až do naší vesnice a cestou nás provezl nádherným údolím, vystoupali jsme do hor, kde byly až 5m vysoké závěje a opět klesali do údolí. Byly to nádherné pohledy a doslova se nám tajil dech. Nebyly jsme vůbec schopní slov, když jsme vyděli tu krásu. Za několik týdnů má jít do důchodu, tak už se tak pomalu loučil a i z toho důvodu nám zastavil na kopci, abychom se vyfotili.

Ve Viku už na nás 3 hodiny čekal Gabriele s Jagodou. Nepobíral jsem, jak je to nádherná vesnice. Dokonce v ní byl i kamenný, dřevěný (stavechurch) a ''normální'' (dřevěný) kostelík. Navštívili jsme kamenný a chtěli najít místo na spaní. Měli jsme pár tipů nad vecniců, ale nikde jsme neviděli rovinu. A protože byl centru vesnice takový parčík, s posezením, pod stromem, na kopečku, tak jsme se vydali tam. Měli jsme odsud celou vesnici doslova jako na dlani a krásný výhled na hory i na Sognefjord. Horší bylo, že nás viděla taktéž celá vesnice, ale nějak jsme si poradili.

Nejhezčí místo na spaní, které jsem kdy měl.

Ráno jsme navštívili Hopperstad Stave Church a na hřbitově nabrali vodu. Vydali jsme se z Viku po silnici doleva, podél pobřeží Sognefjordu. Před několika domky bylo něco, co vypadalo jako prase. Nevěřil jsem, že by se prase válelo volně venku a spalo na trávě. Tak jsem se šel podívat blíž a fakt že jo! Byli tam i nějací místní a hladili ho a pohoda. Tak jsem šel blíž a když jsem byl půl metru od něj, tak vyskočilo a já svým sprintem pobavil okolostojící :-)

Sognefjord s vietnamským prasetem.

Viděli jsme nádherný poloostrov, tak jsme se na něj vydali. Byla to nádhera, částečně skála, částečně keře, byly tam různý cestičky a bylo to jak z dobrodružných knížek. Holky se opalovaly a já s Gabrielem chytali ryby. Nějaký jsme viděli, ale bohužel býložravý, tak jsme přidali na rybičku chleba a měli jsme úspěch. Udělali jsme oheň a ugrilovali rybu. Nachytat víc ryb, tak to mohl být stěží překonatelný výlet, ale bohužel ryby se moc nechytaly, zauzloval se mi vlasec a ztratil jsem rybičku. Ale i tak jsem chytil ještě dvě menší ryby. Hráli jsme si na neandrtálce a užívali jsme si pobyt na poloostrově. Měli jsme s sebou 1,5 kg sýra a 2kg brambor, tak jsme vynalezli grilovaný brambory se sýrem a kořením nebo pečený chleba se sýrem a španělskou klobásou. Den nějak rychle utekl a i když byla půlnoc, tak pořád bylo světlo. Šel jsem spát s tím, že ráno musím vstát a jít na ryby. Tak jsem se skoro co hodinu budil a pořád si prodlužoval spánek (zajímavý, že vlastně během noci nebyla pořádná tma), až jsem vstal v 8, ale to tak nějak vstali i ostatní. Jenže jsem za chvíli ztratil poslední rybičku a tak moje snaha byla utnuta. Ale i tak rybařil v Sognefjordu a mít výhled na zasněžený vrcholky, ve slunném dni, stálo za to.

Ryby sice zrovna moc nebraly, ale výhled to byl nádherný!

Posnídali jsme, vykoupali se v Sognefjordu a vyrazili do Viku. Navštívili jsme místní lodní muzeum, pohráli si s myšlenkou návratu lodí (ale z finančních důvodů jsme zamítli a začali stopovat). Asi po hodině nám zastavili dvě slečny a vzaly nás až do Vossu (70km). Zde jsme pojedli na našem oblíbeném místě a pokračovali ve stopování. Ve Vossu se stavěl most a byla tam kvadlová doprava, tak u našeho místa jela auta opravdu krokem. Napsali jsme cedulku Bergen, přidali smajlíka a čekali. Bylo to možná trochu trapný, hlavně když kolona úplně stála a lidi si nás tak prohlíželi, ale zhruba za čtvrt hodinky nám zastavil borec a hodil nás až do Bergenu (90km), kousek od Fantoftu. Jeho největší koníček je paragliding a právě se vracel z nějaké soutěže.

Plavení v Sognefjordu byl dobrý zážitek.

Ivan s Míšou už odjeli, ale zanechali nám po sobě nějaký jídlo a nádobí, takže to jsou takový příjemný kamarádský povinnosti postarat se o nespotřebované potraviny, především za vysokých teplot, kdy je lov vyloučen.