o všem možným

Mt. Kenya

25. 3. 2014 16:52
Rubrika: Nezařazené

Můj největší turistický sen v Keni byl navštívit 2. nejvyšší vrchol Afriky - Mt. Kenya. Především jsem chtěl působit ve škole, ale občas je také potřeba dobít baterky. Chtěl jsem zdolat vrchol Lenana 4985m.n.m., což je 3. nejvyšší vrchol Mt. Kenya a zároveň nejvyšší dostupný pro trekaře. Batiat má 5199m.n.m. a Nelion 5188m.n.m. Nicméně na tyto vrcholy je nezbytné horolezecké vybavení.

Přestože je Mt. Kenya pro keňany nesmírně důležitá, jenom minimum z nich ji navštívilo. Podle této hory dostala celá země své jméno. Jméno vzniklo z názvu Kee Nyaa (místo pštrosa - podle zbarvení hory). Podle tradičního náboženství na Mt. Kenya sídlí bohové. I v dnešní době na Mt. Kenya přichází řada poutníků různých náboženství.

Podívat se na Mt. Kenya bylo mým cílem od začátku. Když jsem se balil, tak jsem si jako první sbalil vybavení na tento výlet. Z výstupu jsem měl poměrně respekt, proto jsem se snažil během mého pobytu připravovat: ráno běhat a večer pracovat na farmě. A také zjišťoval informace a četl blogy. Mj. jsem zjistil, že bratranec ředitele tam dělá průvodce. Byl jsem (naivně) velmi rád, že mám někoho spolehlivého. Sám jsem rozhodně jít nechtěl.

Překvapilo mě, když jednoho dne pozdě odpoledne zastavil ředitel a zeptal se, zda jsem připraven zítra ráno vyrazit. Vzal jsem si den navíc na přípravu a vyrazil.
Ředitel mi napsal průvodní list, abych mohl vyjednávat o slevě při vstupu. Také mě naložil do auta a zavazel 5km do Kangemy, kde za mě zaplatil jízdné a posadil mě do správného matatu, směr Nyeri. Cestou se mnou chtěli cestující vykládat a brali si na mě číslo. To je zde velmi typické. V Nyeri se mě snažili ošidit. To je zde taky typické. Ale naštěstí se cestující vzbouřili a odmítali vyrazit, dokud mi řidič nevrátí balanc.

Mt. Kenya se nachází uvnitř stejnojmenného národního parku. Dá se tam vstoupit několika branami. Ty jsou bohužel vzdáleny od veřejné dopravy (cca 20km), proto je nutné domluvit privátní odvoz. Odvoz zajistil kamarád od průvodce, se kterým jsem se setkal v Naromoru. Tam jsem udělal chybu, když jsem se neřídil heslem, že v Africe se nemůže věřit nikomu. Předpokládal jsem, že bratranec ředitele se mě nebude snažit natáhnout. Když jsem později narazil na rozdíly v cenách a chtěl vyjednávat, bylo mi sděleno, že co jsem jednou zaplatil už se nevrací.

U brány jsem očekával tvrdé a dlouhé jednání. Byl jsem optimista, protože jsem měl průvodní dopis, ISIC, cestovní pas a dva úspěchy. Jednou se mi to povedlo uhádat z 2250,- na 350,- a podruhé z 6000,- na 1200,- V Keni jsou obvykle 3 kategorie vstupného: občané, rezidenti a cizinci. Cizinci platí zhruba 10-20 krát více než keňané. Bohužel veškeré pokusy selhaly. Vstup hlídají vojáci se samopaly a ti mi slevu dát nemohou. Ani šéfka, na kterou mi dali číslo, mi slevu prý dát nemůže. Na rezidentské vstupné nemám potřebné dokumenty a studentská sleva se poskytuje pouze organizovaným skupinám nad 10 lidí...Byla to poměrně zoufalá situace. Navíc je možné koupit buď jednodenní vstupné nebo vstupné na 4 dny (+ lze po jednotkách dokoupit více). Zvažoval jsem i 24hodinové vstupné...ale nebyl jsem na to připraven. To by znamenalo jít 24 hodin nonstop, vystoupat 2600 výsškových metrů a také se dostat zpět. Nyní mě to láká jako výzva, ale v té době to bylo nereálné. Musel jsem tedy po hodině a půl vyjednávání kapitulovat a platit plnou cenu.

První den jsme za 2,5h vystoupali pouze lehce přes 600m, do 3050m.n.m. Spali jsme v chatě, kde můj průvodce 2 týdny v měsíci působí (zbytek je průvodce). S kolegou se o mě starali výborně, ale naštvalo mě, že mi nevyjednal žádnou slevu - naopak jsem platil ještě lehce více. Druhý den zpočátku svítilo slunce a bylo krásně, ale po poledni se přišla oblačnost. Krajina se stále neuvěřitelně měnila. Africké hory jsou dramaticky odlišené od těch evropských. Také se mi líbilo, že jsme nepotkali téměř žádné turisty. Obecně celá Keňa zažívá v posledních letech turistický útlum. Turisté se přesunují zejména do sousední Tanzánie.

Odpoledne, po 6,5h, jsme byli v 4300m.n.m. Začalo svítit slunce a ukázaly se nám vrcholky hor. Byli jsme u chaty, kde jsme chtěli přespat. Ze srandy jsem říkal, že tam vyběhneme ještě dnes. Nicméně jsem se bál vysokého převýšení, chtěl relaxovat na zítřejší výstup a doufal, že ráno bude krásný výhled... Opět mě nepotěšil průvodce, po kterém jsem chtěl vyjednat slevu. Musel jsem se do toho vložit osobně a povedlo se alespoň z 3000,- na 2000,- Všichni průvodci, chataři, hlídači, vojáci jsou kámoši a jediným cílem je dostat z (bílých) turistů co nejvíce peněz.

Večer jsme šli spát po 19h. Chtěli jsme vstávat ve 3h a být na vrcholku na východ slunce. Bohužel v noci začalo pršet/sněžit a přišla oblačnost. Začalo období dešťů...Průvodcovi se příliš nechtělo, ale já jsem měl jasno. Občas jsem měl pocit, že jsem na tom lépe než průvodce. Pořád říkal ''pole pole''. Sváděl to na převýšení, ale často mi přišlo, že prostě nemá fyzičku. Vyrazil s námi i jeden ranger (hlídač). Prý, aby průvodci pomohl dostat mě na vrchol. Nakonec to bylo tak, že průvodce skončil pod vrcholem a vylezl jsem tam jenom s rangerem...

Často jsem slyšel, že je na vrcholku zima. Navlíkl jsem na sebe co se dalo a velmi brzy se potil, proto jsem část vrstev sundal. Pomalu jsme vystoupali za sněžení k Austrian Hut (4800m.n.m.). Přespávali tam horolezci, kteří chtěli vyrazit na Batiat. Bohužel jim nepřálo počasí. Mezitím se rozednilo, nebylo nutné používat čelovky, ale viditelnost byla pouze pár desítek metrů. S rangerem jsme zdolali posledních 200 metrů. Bylo tam i ocelové lano - přesto mě nápis ''Via ferrata Olonana - Highest via ferrata in the world - 4985m a.s.l.'' umístěný pod vrcholkem poměrně překvapil.

Vrchol Lenana (4985m.n.m.) se zdařil úspěšně zdolat. Očekával jsem problémy skrze převýšení či fyzicky náročnější výstup, ale bylo to bez větších problémů. Chtěl jsem se vyfotit a baterka odmítla pracovat. Naštěstí se umoudřila. Na vrcholku byla na pamětní desce zelená nálepka s bílým nápisem ''Starobrno''.

Moc jsem se těšil na výhled, který bývá s východem slunce nádherný. V průběhu dopoledne přichází od oceánu oblačnost, kterách chrání ledovce (ani ne 20km od rovníku). Nicméně jsem měl poměrně smůlu, že zrovna v noci, kdy jsem zahájil poslední část výstupu, zahájilo sezónu i období dešťů...Budu si tak muset výhled vygooglit.

Dolů se šlo poměrně rychle. Z vrcholu k bráně jsme to zvládli za 9 hodin, z toho 6 hodin čisté chůze se dvěmi zastávkami na snídani (+ nabrání zavazadel) a na oběd. V obědové zastávce jsem oznámil, že už zde nechci spát a chci se vrátit již dnes domů. Průvodce i chatař mě přesvědčovali, přeci jenom by ztratili klienta, ale já byl pevně rozhodnut. Argumentovali bezpečností i tím, že v noci uvidím vysněné buvoli. Jejich argumentům jsem se musel v duchu jenom smát, podobně jako tomu, že mám vyjednávat s řidičem, aby mě zavezl autem až do Nyeri (samozřejmě to byl jejich kamarád).

Při odchodu z parku je nutné se odhlásit a nechat zkontrolovat doklady. Cestou domů mi volal ředitel školy, který bydlí v Nyeri, kde jsem měl přestupovat, že moho zůstat přes noc v jeho domě. Nakonec z toho byl celý víkend :-)

Mt. Kenya je krásná hora. Je naprosto odlišná od našich hor. Budete-li mít někdy příležitost, zvažte její výstup. Doporučuji předem si zjistit co nejvíce informací a nespoléhat se v plánování na průvodce. Také nic neplaťte předem a vyjednávejte o cenách.

Sdílet

Komentáře

Marie Kučerková Skvělý článek a těším se na další :) Kéžby takové smlouvání cen fungovalo i na velmi drahém Islandu:D...hm, ale stejnak to budu zkoušet dál:D ať se Ti v Africe daří!:)

hans Kdyz jsem studoval v Norsku, tak jsem mel skrze velmi vysoke ceny vyssi paradoxne nizsi naklady nez ve velmi levne Keni.

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio