Vánoce, jak jsem je mohl zažít

<!-- @page { size: 21cm 29.7cm; margin: 2cm } P { margin-bottom: 0.21cm } -->

Letošní ,,Vánoce“ (přesněji řečeno konec Adventu a první tři dny Vánoc) pro mě byly nádherné. Opravdu krásné a zažil jsem moc věcí. Některé se už jen velmi těžko budou opakovat, některé vtipné, některé jsou pro mě vzácné a některé určitě stojí za to, aby se zaznamenaly a neupadly v uplné zapomenutí. Nebudu psát nějaký deník, abych vyjmenovával, kolik jsem snědl cukroví, kolik jsem dostal dárků apod. Ale chtěl bych napsat několik momentů, které mi Vánoce udělaly tak nádhernými, jakými byly.

Velmi příjemné pro mě bylo, že jsem mohl být dlouho doma. Týden v kuse doma se všemi pěti sourozenci a rodiči, to jsem dlouho nezažil a už je to pro mě bohužel vzácnost. Zvlášť inspirativní pro mě byly diskuze a zážitky s nejmladším čerstvě tříletým bráškou Vašíkem.

Šel jsem s Vašíkem domů z rorátů a řikal jsme mu, že půjdu dopoledne ke zpovědi a on se mě ptal: A proč jdeš ke zpovědi? Tak jsme honem nevěděl, že jo, co říct takovýmu špuntíkovi a po chvíli váhání jsme zvolil odpověď, kterou jsem pokládal za srozumitelnou i pro tak malý děcko. No řeknu tam panu farářovi, že jsem zlobil. A on ti dá na zadek?, zeptal se mě znovu Vašík. To už jsem opravdu nevěděl jak mu to vysvětlit, abych mu odpověděl ,ale neudělal mu v tom zmatek, proto jsem z toho nějak diplomaticky vybruslil. Po pár chvílích jsem si uvědomil, kolik dospělých lidí stále v sobě nosí představy těchto tříletých dětí a zpověď bere pouze jako nějakou povinnost, kde jim navíc faraář vynadá, za to, že hřešili. Proč se na svátost smíření nedíváme více jako na svátost a studnici milostí?

Další otázkou, kterou nás Vašik překvapil u nedělního oběda byla: A proč existujou čerti? A hned si sám odpověděl otázkou: Protože nechtěli poslouchat Pána Boha?

Před Štědrým dnem jsme chodili na roráty. Jednou jsem šel zase s Vašíkem a právě zvonily zvony a on se mě ptal: co říkají zvony? Odpověděl jsem: řikají lidem, že mají jít do kostela. A řikají to aj babkám? No řikají to všem, i babkám, odpověděl jsem. A řikají to jenom babkám? Nejenom babkám, všem. A v tomhle duchu se odvíjel několik minut náš rozhovor.Asi mu někdo něco nakukal, jenže nejlepší na tom bylo, když jsme přitom potkávali paní, který ještě slyšely a mohly si to lehce vzít osobně, proto jsem opět odvedl řeč jinam.

Další zajímavý zážitek mi připravily moje ségry. Bylo už tak 10, 11 večer, byl jsem ve svým pokoji a najednou slyším z holčičího pokoje strašnej řev od ségry, kterou už jsem považoval za spící. Doběhnu tam a zjistím, že druhá ségra, o které jsem věděl, že nespí, o ní nevěděla a sedla na ni...

Vánoce (myslím tím Štědrý den a První a Druhý Svátek Vánoční) pro mě byly krásným časem Klidu, Pokoje a odpočinku. Uplně jsem se odprostil od toho každodenního zhonu a měl jsem krásně pročištěnou hlavu. Sice jsem ještě 23. dlouho do noci dodělával spousty povinností, úkoly atd. co mají být odevzdány, ale stálo to za to. Ty Vánoce byly takovým nádherným časem, kdy si člověk může na chvílu dovolit vypustit. Nicméně po několika dnech jsem už začal cítit, že nicneděláním se ztrácí čas a už zase se snažím udělat co nejvíc věcí...třeba napsat tehle článek a tak už zase jedu v jednom kole.

Na Štědrý den dopoledne se u nás v Olešnici roznáší do všech domů Betlémské Světlo. Vždycky jsem se na to netěšil, vloni jsem už nešel vůbec (však mladší to zvládnou), ale letos jsem šel (trochu nuceně) znovu. Zrovna dvakrát se mě nechtělo, obzvlášť, když jsme chodil ve dvojici s Vašíkem a chodili jsme po naší a sousední ulici. Čekal jsem, že to bude nuda, budu u sousedů za blbca a vůbec se mě nechtělo. Jenže jsme se těžce zmílil. Lidi Betlémský Světlo chtěli všude (jen třikrát odmítli) a když si ho vzali třeba i u ,,komunistů“ tak to bylo velmi pěkné. Navíc spousta lidí se začala vybavovat z Vašíkem, ale on se styděl, tak jsem začal mluvit a vznikla spousta krásných rozhovorů a byla to taková krásná evangelizace a vydávání svědectví. Roznášení Betlémského Světla je takovým krásným nástrojem, jak udělat Církvi u lidí dobré jméno. Teď su moc rád, že jsem mohl chodit a těším se na příští rok.

U nás doma je to celé takové netradiční, ale hezčí. Místo pohádek nosíme Betlémské Světlo a místo nalezení dárků pod stromečkem najdeme zprávu, kterou musíme vyluštit a poté následuje hra na hodinu až dvě, kdy běháme po venku, luštíme zprávy, lozíme po stromech, vysílačích a plníme všelijaké jiné úkoly. No prostě nádhera, nemá to chybu.

Na Štedrý den jsem byl odpoledne na dětské mši svaté a to jsem byl jako v nebi a když jsem byl na půlnoční, tak to bylo jako v sedmým nebi, prostě nádhera. Cítil jsem takovou radost, jako už dlouho ne, bylo to pro mě takové zvláštní, krásné, nádherné. Těžko popsatelné, ale prostě taková Radost, kdy člověk zapomene na povinnosti a myslí jen na liturgii, je plnej kostel, všecí se usmívají, prostě kousek Nebe na Zemi.

Dostal jsem několik dárků, za které jsem vděčný, nicméně poněkud netradiční dárek mi dala jedna ,,babička“. Je to jedna paní z farnosti, kterou mám rád. Je taková hodná, obětavá, pokorná, starostlivá, příjemná...S několika děckama jsme stáli po půlnoční u kostela a ona k nám přišla a přála nám: ...a taky hodně sil do toho vašeho studia. My jsme studovat nemohli, my jsme to měli zakázaný, tak vy studujete, protože potřebujeme katolickou inteligenci...Nebyla to nějaká výčitka nebo závist, jenom opravdovost a upřímnost a já jsme si opět hlouběji uvědomil tu odpovědnost, kterou máme. A tím dárkem, který nám dala, bylo pokorné ujištění: nebojte, vy to zvládnete, my se za vás modlíme.

Všichni víme, že v noci ze 24. 12. na 25.12. cca roku 0 se na rodil Mesiáš. Roku 2009 z noci 24.12. na 25.12. se narodil v jedné rodině ve farnosti syn. To je poměrně běžná událost, i když tato tak běžná není. Narodil se do rodiny, kde mají 4 holky (navíc tři jsou už dospělé a nejmladší má tři roky) a teď mají prvního kluka. Tatínek nyní září a všecí mu tu jeho Radost přejí a jsou také šťastní.

Všichni jsme asi zaznamenali, jak na papeže Benedikta XVI. Skočila nějaká psychicky narušená žena stáhla jej k zemi. Kdo z nás ale ví, co svatý otec řikal ve svých promluvách? Na první pohled to vypadalo pěkně, že se o sv. Otci tolik píše, mluví apod. ale jak mi řekl kamarád, mluví se více o tom incidentu, než o jeho myšlenkách. Pozitivní pro nás může být, že se mu alespoň vylepší jeho obraz na veřejnosti. Benedikt XVI je dobrý člověk i dobrý papež, nicméně mnohá média se jej bohužel snaží vylíčit jinak a této mediální masáži mnozí podléhají.

O Vánocích jsou typické návštěvy. Vydali jsme se tedy k dědovi a babičce a v autě taťka vykládal jeden příběh, který neměl chybu. V zcela konkrétní vesnici na jižní Moravě dělal jeden soudruh ředitela ZŠ. Jeho syn nějak zavadil o katolictví a stal se katolíkem. Jeho otce to vytáčelo a nadával mu, protože byla ohrožena jeho kariára ředitele. Bratra ,,nového katolíka“ to taky vytáčelo, ale nemohl mu to rozmlouvat, protože o katolictví mnoho nevěděl. Začal tedy studovat katolickou nauku a nebudete věřit, ale nyní působí jako katolický kněz.

Zajmavým momentem pro mě byl pohled do tváře lidí vycházejích z návštěvy z vězení. Šel jsem na svatého Štěpána kolem vězení, respektive spíše vazby a najednou ze dvěři vylezl bachař a propouštěl z vězení návštěvy. Díval jsem se lidem do tváře a něco jsme v nich hledal, ale marně, vůbec nich jsem v nich nemohl vyčíst. Tak se domýšlím. Byla to naděje, rezignance, smíření nebo uplně něco jiného, čím se zabývali příbuzní a známí vězněných.

Tyto 3 sváteční dny pro mě byly obrovsky naplňující. Daly mi opravdu velmi mnoho a budu z nich čerpat ještě dlouho. Je mi líto všech, co hledají štěstí bez Boha a diví se, že ho nemůžou najít a moc bych všem přál, aby mohli zakusit opravdovou Radost z narození Ježíše. A vy co také zakoušíte Radost z narození Ježíše mi snad dáte za pravdu.

PS: říká se, to nejlepší na konec. Proto jsem si nakonec nechal něco speciálního. Dostal jsem krásné hmotné dárky, ale poněkud jiným dárkem pro mě bylo znovuobjevení Růžence. Vlivem několika okolností jsem se začal těsně před Vánoci začal modlit Růženec a uvědomuju si, že Růžencem zmůžeme více, než čímkoli jiným.