Buďme více aktivní aneb nehřešíme skromností?

To co chci říci bych přirovnal k podobenství o hřivnách, které každý notoricky zná (Lukáš 19, 11-27) Každý ze služebníků dostal různý počet hřiven a každý služebník s nimi různě naložil. Když se dívám kolem sebe, vidím spousty služebníků. Někteří jsou riskantními bankéři, jiní uvážlivými investory, další se spokojí se spořícím účtem, ale mnozí raději vezmou motyku a své hřivny zakopou (raději ani nezmiňuji ty, co své dary prohýří).

Bohužel vidím hodně vrstevníků, jak se potácí s láhvemi, či alespoň pochodují rovněji s motykami a utápí své dary, schopnosti a talenty, které jim byly naděleny. Bohudíky mám kolem sebe spoustu ,,businessmanů'' kteří se nespokojí s pohodlností a jsou dobrým příkladem pro druhé.

Nerozumím tomu, proč se tolik lidí spokojí s málem a odchodí si školu, udělají doma co musí a zybtek času utápí s TV, PC, alkoholem apod? Proč tolik lidí upřednostňuje 1 (popř. A) před svým komplexnějším rozvojem? (neříkám, že učit se je špatně, ale jet na samý 1, popř. A a opomíjet jiné činnosti rozhodně za ideální nepovažuju). Proč se tolik studentů spokojí pouze s formálním vzděláváním a ladem leží tolik fantastických neformálních příležitosti? Proč tak málo mladých lidí realizuje projekty, které mají co dát společnosti i jejich osobnímu rozvoji? Proč mladí lidé nechtějí pracovat více pro druhé?

Nerozumím tomu... A přitom příležitostí je tolik. Všude kam se kolem sebe podívám by se uplatnilo tolik mladých nadšených lidí. Blog píšu na signály.cz, dopoledne jsem byl ve škole, kde funguje spousta studentských skupin, nyní sedím na Petrinum, kde funguje studentská rada a spousta dalších kluků se zde snaží být pro druhé, odpoledne se chystám na setkání radních a dobrovolníků VKH, potom mám setkání Mladých křesťanských demokratů a večer chci jít na mši, kde zpívá schola, ministrují ministranti a po mši je pro nás od aktivních vrstevníků připraven program. V sobotu chci jít na DSM, které taky musí někdo připravit, potom pojedu domů do Olešnice, kde ve farnosti máme taky řadu aktivit... Všechno je to sice krásné, ale nic by nefungovalo bez dobrovolnické práce mnoha a mnoha lidí. A ač to všichni ví, tak přesto zůstává většina černými pasažéry a přikládá ruku k dílu méně, než by mohla. Nejedná se náhodou o zakopávání hřiven z podobenství?

Ještě smutnější, než chování alias černý pasažér, je pokrytecké hodnocení, odsuzování, pomlouvání, házení klacků pod nohy, kažení práce apod. těm, kdo se o něco aktivně snaží. Stává se to mezi křesťany nepochopitelně často a velmi mě to mrzí. Velmi markantní je to např. u politiky. Člověk se začne aktivně zapojovat, je vzdělaný, schopný, má ideály a hned je u mnohých automaticky označen za korytáře, kariéristu, bezcharakterního, elitáře a vůbec je na něj pohlíženo jako na exota.

Letošní rok je evropským rokem dobrovolnictvím a tak bych si přál, aby více lidí začalo více myslet a konat pro druhé. Přál bych si, aby si více lidí odpustilo část TV, porovnali své přijmy s průměrným světovým příjmem, aby se více lidí nebálo přijmout zodpovědnost, rozhodlo se být zde více pro druhé a aby zmizela falešná pokora vyjadřovaná oním ''já na to nemám''.

Často nadáváme na naši společnost. Ale společnost je taková, jací jsme my. A čím více nás bude pracovat pro druhé, tím lepší společnost bude. Člověka napadne, že sám nic nezmůže a tak to rychle zabalí, ALE např. na signálech je nás nyní 21 594 mladých křesťanů a kdyžby každý věnoval svoji jednu jedinou hodinu pro druhé...a také nutno podotknout, že máme před sebou spousty lidí, kteří nám vyšlapávají cestu a ukazují, že práce pro druhé má smysl i tehdy, když to na začátku může být utopie (nebo bych snad byl nyní na signálech nebýt Hejtiho, bylo by dnešní setkání nebýt tolik mladých dobrovolníků, MKD v Brně nebýt Petra Hladíka, mše se zpěvy nebýt schóly, program po mši svaté nebýt Vencla, DSM nebýt řady dobrovolníků...).

Stěžujeme si na politiky, profesory, soudce, učitele, manažery, bankéře, novináře, tak proč se nezačít snažit a připravovat již teď? Proč jednou nebýt dobrými politiky, profesory, soudci, učitely, manažery, bankéři a novináři? Hodně slušných a schopných lidí ale říká, že to pro ně není a proč by se zbytečně trápily. OK, ale není to jen výmluva? Není to výraz falešné pokory? Neupřednostňují své osobní pohodlí před službou společnosti, ke které mají nadělené dary?

Když důležitá celospolečenská místa nebudou obsazena slušnými, schopnými, věřícimi lidmy, tak to může dopadnout, jak v těchto dnech vydíme v každém zpravodajství. Krásně to vystihuje Tomáš Sedláček ve své knize Ekonomie Dobra a zla uvádí na základě spisů sv. Augustina: ''Křesťanští laikové mohou vykonávat úkony světského světa a udržovat kolo světského dění, aby se pohybovalo ve službě Bohu. S důrazem např. tvrdil, že křesťan, který má možnost stát se soudcem, je povinen se jím stát.''

Tak vypněme počítače a pojďme něco užitečného dělat!

Jednou se otočíme zpět a budeme vzpomínat na naši minulost. Tak jako teď se ptáme našich rodičů a prarodičů, jak se jim žilo za komunistů a co proti tomu dělali a s hrdostí posloucháme, jak trpěli, jak byli vězněni, perzekuováni, ale nepodlehli. Jednou se nás budou naše děti a vnoučata ptát, kam jsme posunuli společnost. Budeme rádi, když jim (a především sami sobě) upřímně budeme moci říci, že jsme udělali vše, co bylo v našich silách a nebudeme muset se studem vzpomínat, jak jsme naše hřivny zakopali.