Cesta na konec Lofot - Výlet za severní polární kruh II.

Odlítali jsme v 6:30, ale bohužel byla tma a mlha jak Zeman, navíc jsme vzlétali směrem na jih, tudíž jsem Bergen prakticky neviděl. Po chvíli se rozednilo a já viděl pod sebou sníh, který v Bergenu už hodně dlouho nemáme. Byl to docela šok. Po 3 slunečných dnech v Bergenu jsem měl jaksi všechno zidealizované. Na konci cca 40ti minutového letu. Jsme měli nádherný pohled na právě vycházející slunce. V S-T, malinkém letišti, jsem chvílu dospával, odbavil jsem se (i když jsem o 2 či 3 kg překročil limit, tak to neřešili) a šel na kontrolu. Během čekání jsem měl docela štěstí, bo právě byla nějaká promoakce a rozdávali dort. A byl opravdu moc dobrej! V čekací hale byl i PC, tak jsem ještě dolaďoval plány.

Promoakce společnosti Norwegian. Dobrá promoakce! 

Docela mě naštvalo, že nikdo nechtěl doložit moje jméno, když už jsem si ho draze zaplatil. Co už...V letadle jsem byl jako zatím pokaždé u okýnka, ale dneska mi to k ničemu nebylo, bo bohužel bylo zataženo. V Evenes, letišti, kde lišky dávají dobrou noc, mě přivítal hustý déšť. Než jsem se převlékl, doplnil vodu a přeskládal pár věcí, tak pršelo mírně/poprchalo. Vydal jsem se směr Lofoty.

 

Toto je ten blbý pocit před přistáním, kdy vidíte zimu, déšť, dálku, samotu a všechno to negativní, co Vás čeká...ale nakonec se to obvykle změní a přichází ty největší zážitky a zkušenosti.

 

1. stop, 40min. chůze, 39km , Evenes – Kongsvika

Šel jsem po silnici mezi Hardstadem a Narvikem a neviděl jsem místo vhodné k zastavení. Stopoval jsem za chůze a hledal dobrý místo. Zastavil mi řidič (40), který jel ještě se dvouma strejdama (60). Byl to můj první a tudíž nesmírně důležitý stop. Bavili jsme se o Lofotech, rybaření a dovezli mě velkým autem až na začátek Lofot, na ostrov Hinnøya, největší pevninský ostrov Norska.

 

2. stop, 35min, 26km, Kongsvika – odbočka na Lodingen

Na tento stop jsem čekal na uutobusové zastávce. Pršelo, tak jsem měl věci na zastávce a když jelo auto, tak jsem vyběhl. Zastavil mi sportovní mercedes (jak se u stopování stává) a v něm byl fpohodě týpek, vášnivý rybář, jako prakticky každý obyvatel Lofot.

 

3. stop, 3min, 18km, odbočka na Lodingen – parkoviště před Gallesfjordem

Maminka s dcerou a dvouma malejma psama, v naší octavii. Říkali, že jedou jenom ''kousek'', ale i tak jsem toho využil. Jeli nakupovat ryby od známého a říkali mi, že by mě mohl zavézt aždo Svolværu (''hlavní město'' Lofot).

 

4. ''stop'', 5min. překládání ryb a placení, 78km, parkoviště před Gallesfjordem – Svolvær

Jako z kriminálky: ''Na odlehlém parkovišti mezi zasněženými kopci, v dešti a mlze se potkávají 2 auta, vymění si peníze, ryby a pasažéra a zase pokračují v cestě.'' Borec byl docela upovídanej, tahal jsem z něj moudra o Lofotech. Před Svolværem jsem viděl osadu rybářských domků, tak jsem si nechal u nich zastavit.

 

Rybařské domky před Svolvaer.

 

Bylo už po 17h, prošel jsem si město a bylo už šero. Byl jsem unavenej a hlavně strašně foukalo. Rozhodl jsem se nepokračovat ve stopování a radši najít dobrý nocležiště. Viděl jsem za městem stromy, šel jsem tím směrem, ale hustej les to nebyl. Bylo to spíš takové údolí a opravdu hodně foukalo. Nechtěl se mi vůbec na takovém místě stavět stan, bo by to nezvládl. Za jednou chatkou to vypadalo na rozumné místo, částečně chráněné. Nicméně jsem uviděl kůlnu, byla odemčená, tak jsem se krásně, pohodlně a dlouze vyspal. Bylo super, že jsem měl vše suchý a taky jsem přeskládal vše z tašky do krosny a mohl pokračovat obtěžkán pouze jedním zavazadlem.

 

Moje nocležiště pro první noc.

5. stop, 22min, 5km, Svolvær – Kabelvåg

Začínám stopovat až před polednem. Zastavuje mi děda a že prý nejede daleko. Proto když vidím po 5ti km dřevěnou lofotskou katedrálu, nechávám si zastavit. Dostávám ještě několik informací, mj. že je to prý největší norská dřevěná stavba severně od Trondheimu. Vystupuju a prohlížím si katedrálu. Bohužel jenom zvenku.

 

Dřevěná lofotská katedrála.

6. stop, 10min, 19km, Kabelvåg – most Gimsøystraumen

Zastavila mi Polka. Mluvila tak norsko-polsko-anglicky, ale domluvili jsme se. Taková pohodářka, vyprávěla mi, jak taky stopovávala.

 

7. stop, 29min chůze, 41km, most Gimsøystraumen – Leknes

Přešel jsem most a pokračoval ve stopování za chůze. Zastavil mi borec jedoucí až do Leknes. Dobře jsme pokecali. Vyptával jsem se ho, jak fungují školy a doprava, zjišťoval mi počasí a říkal, že by mělo sněžit, a že si vezme lyže, vyleze na horu a pojede z ní dolů. V Leknes mě vysazuje u obchodního centra, kde doplňuji vodu, navštěvuji internet v infocentru a popocházím za město.

 

Čekání na stop za Leknes.

8. stop, 21min, 9km, Leknes – Nappstraumen tunel

Vylezlo sluníčko, krásně svítilo, ale bohužel ''mým'' šoférům přímo do očí. Po chvíli mi zastavuje týpek. Bavíme se o Lofotech a říká mi věc, která mi pomohla: ''Lofoty nejsou v létě krásnější, ale pohodlnější''. Bylo mi totiž líto, že je neuvidím v létě, bez sněhu, v plné kráse (Ale být zde prakticky jediným turistou, mít naději na polární záři, být zde v tresčí sezoně a vidět krásné zasněžené hory taky není k zahození.) Podjíždíme podmořským tunelem Nappstraumen a ocitáme se na ostrově Flakstadøya. Po dáváme si ruce a on odjíždí jiným směrem. Já zůstávám.

 

9. stop, 11min, 24km, Nappstraumen tunel - Ramberg

Borec dupl na poslední chvílu na brzdu a já nastoupil do VW Transporteru. Myslel jsem si, že jedu s otcem a synem, ale asi to byli jen kamarádi. V Rambergu vidím nádherné bílé pláže a dozelena (do čisté zelené:-) zbravené moře. Vysazuje mě na křižovatce za Rambergem, na odbočce na ostrov Torvøya.

 

Zůstal jsem v 17h. Za Rambergem. Do vesnice Å, mého cíle a zároveň poslední vesnici na Kong Olafvs veg, (poslední dostupná Lofotská vesnice) dlouho nic nejelo, tak jsem si dal věci na zastávku. Udělal jsem válečnou poradu s mapou a když jsem viděl, že do Å vedesilnice kolem pobřeží silnice a z druhé strany je moře, velmi se mi zalíbila myšlenka nocovat na opuštěné autobusové zastávce orientované do vnitrozemí.

Roztrhal jsem průvodce (tištěného) a vyplnil díry v lavičce. Zastávka byla sice ze 3 stran chráněná, ale i tak občas foukalo. Vše lehké jsem tedy měl schované, popř. Zatěžkané. Zásadní chyby jsem se dopustil, když jsem opustil alumatku (na které jsem seděl), abych obešel zastávku, jestli náhodou není vidět polární záře. Polární záře nikde a...a alumatka taky nikde. Jednou sice foukalo i tak, že mě bombardovaly kamínky a musel jsem se otočit, ale že by uletěla alumatka? Prošel jsem okolí a nikde nic...Těžká ztráta. Tak jsem volal Jakubovi, aby mi našel ubytovaní do Hardstadu a Narviku přes CS (Couchsurfing) a během té doby jsem měl v plánu sehnat novou karimatku.

Moje obydlí pro druhou noc.

Během dne jsem se ptal všech šoférů, jestli bude vidět polární záře. Jejich odpovědi byly spíše pesimistické. Doufal jsem a když se objevily na obleze hvězdy, tušil jsem, že by to mohlo vyjít. A takyže vyšlo! Nebylo to zas tak velkolepé, jak bych čekal podle obrázků. Barva byla spíše bílá, hodně vybledlá zelená (jak jsem očekával ze všech obrázků). Přesto ty obrazce a měnící se tvary byly báječné.

Spalo se mi výborně. Jen v noci mě trochu schozofrenicky probudilo blikání čelovky, kterou jsem si zapoměl sundat. V 6:35 začalo poprchat, tak jsem vstal a viděl jsem v ranní mlze rybářské loďky, jak razí na lov tresek.

 

10. stop, 11min, 7km, Ramberg – most Kåkernbrua

Hned třetí auto a navíc zde byla prémie za kulaté výročí. Zastavil mi náklaďák. Šofér byl první člověk, kterýmu jsem říkal, že jsem viděl PZ. Odpověděl mi, že na tom nevidí nic zvláštního. Pravda, taky jsem přemýšlel nad tím, jestli by byla PZ tak skvělá, kdyby pozbyla svoji vzácnost. Ale snad i proto mi nevadilo, že za chvíli odbočuje z mé cesty.

 

11. stop, 12min, 15 km, most Kåkernbrua – Reine

Nastupuju do auta, podívám se na šoféra a říkám si, že to bude Polák. A taky že jo. Tak jsme se bavili česko-polsky. Říkal mi, že zde je 4. rokem a chce si vydělat a v důchodě žít někde u moře, asi v Chorvatsku. Jede do malebné vesničky, Reine, což se mi docela hodí.

 

Vesnice Reine - údajně nejkrásnější místo v Norsku. Něco na tom bude. Úžasné místo!

Vesnice Reine byla několikrát vyhlášena jako nejkrásnější místo v Norsku. Krásná rybářská vesnice pod horami. Právem vyhrála. Prošel jsem se mezi dřevěnými domky, viděl jsem kostel, pozoroval jsem rybáře, jak dávají sušit tresky a podíval jsem se k majáku. Byly sice mírné přeháňky, ale vykukovalo sluníčko a proto jsem se rozhodl užít si západních Lofot a do Å dojít pěšky (ostatně tam skoro nic nejezdilo). Společně se mnou přišly do Å kroupy. Naivně jsem šel k informacím, kde nikdo mimo sezónu není. Stejně jako v muzeích. Navštívil jsem místní obchodek kvůli dobytí baterie do foťáku. Prošel jsem si vesnici, poslední na E10 a vzhledem k tomu, že začalo pršet, tak jsem si pobyt prodloužil o oběd.

Ve vesnici A (v překladu: ''malý horský potok''), nejvzdálenějším místě mojí cesty.