Návrat do Bergenu - Výlet za severní polární kruh VII.

39. stop, 27min, 91km, Gjøvik – Leira

Dával jsem si tak 5% naději, že by mě dneska ještě někdo hodil do Bergenu (chtěl jsem stihnout rozlučku Any). Bohužel se tomu tak nestalo. Ale aspoň jedno auto, který přejelo, tak po chvíli zastavilo a hodilo tam zpátečku. Borec neuměl skoro vůbec anglicky a měl rád hudbu. Pořád přepínal rádio a hledal stanice, kde je hudba. Jak začalo mluvené slovo, tak okamžitě přepínal. Prvně jsem myslel, že jede jenom 40km, do Dokka, ale ukázalo se, že pokračuje ještě dalších 50km. Vystoupil jsem v Leira.

Je to krásné stanování, když nemrzne a není sníh.

Ráno jsem se vzbudil a kontroloval mapu. Nejkratší cestou to bylo 280km, ale zmátly mě večer cedule, který ukazovaly na Bergen jinou cestou a 340km. Při podrobnějším prozkoumávání jsem zjistil, že delší silnice je o třídu hlavnější (i když je na mapě zakreslana stejnou barvou jako kratší varianta). S těžkým srdcem jsem se rozhodl pro delší variantu, bo jsem si říkal, že se nebudu snažit přechytračit dopravní značení a mapy. Taky bych rád byl na večerní, zelenočtvrteční mši svatou, v Bergenu.

40. stop, 6min, 4km, Leira – Fagernes

Zastavuje mi paní, původem z Holandska a převáží mě do Fagernes. Kdybych včera pokračoval s borcem večer, měl jsem tento stop ušetřen, ale v těch vzdálenostech to nehraje zas až takovou roli.

41. stop, 1min, 14km, Fagernes – Røn

Byl čtyřicátník, bývalý skaut, tak vykládal skautské zážitky a taky jsme se bavili o našich začátcích s angličtinou. Jel na Velikonoce na chatu.

Norové mají neskutečné množství tunelů a pořád staví další a další.

42. stop, 55min, 304km, Røn – Åsane

Stojím na autobusové zastávce a doufám, že se dostanu dnes do Bergenu. Počasí už není tak krásné jak předešlé dny, ale neprší. Když čekám dlouho, tak si začínám vyčítat, že jsem to nezkusil tou kratší cestou. Nicméně jsem se přesto dočkal. Mladej borec (24) kolem mě projel, ale pak si řekl, že je zima a třeba bych mohl mít stejnou cestu a že by mi mohl pomoc...tak se otočil a naložil mě. Chvílu jsme se bavili a pak jsem se ho zeptal, kolik kilometrů jede, odpověděl mi: ''I'm going to Bergen'' Zdvihl jsem vítězně ruce nad hlavu, oči mě začali svítit a byl jsem uchvácen štěstím. Borec to úplně nepobíral, ale rychle jsem mu to vysvětlil a věnoval mu müsly tyčinku, která byla železnou zásobou a zároveň pozorností pro posledního šoféra. Je to krásný pocit, když po 11 dnech na cestách v norských březno-dubnových podmínkách zjistíte, že dnes už budete spát v teple, v posteli a ještě budete mít něco teplého v žaludku. Cesta byla dlouhá, mj. jsme jeli nejdelším silničním tunelem na světě, Laerdalským tunelem (24,5km), ale skoro celou jsme ji prokecali. Jak jsme se blížili k Bergenu, tak začalo sněžit a před Bergenem pršet, klasika. Ještě před Bergenem jsem zahlídl na autobusové zastávce Jakuba se sestrou.

V Laerdalském tunelu, nejdelším silničním tunelu na světě (24,5km).

Vystoupil jsem v Asane na terminále (druhý konec Bergenu, 17km od Fantoftu) a vydal jsem se pěšky do kostela. Přišel jsem během umývání nohou, ale bohužel jsem nebyl pozván. Docela by se mi to hodilo, ale...Byl to krásný pocit být opět doma a vidět své kamarády. Po mši svaté jsem musel odolávat nátlaku, abych jel šalinou či alespoň moje věci. Sousedka Amrtina mi chtěla koupit lístek, ale nemohl jsem podlehnout a musel jsem to dojít po svejch. Sice jsem byl utahanej, hladovej, měl jsem puchýře, ale zároveň jsem si ty poslední kilometry nesmírně užíval a byl hodně, hodně šťastnej, že se mi můj bláznivej nápad povedl. Deo Gratias!

Přežil jsem, vrátil jsem se.

Trochu čísel:

Délka výletu: 11 dní (26. března, 02:00 – 5.dubna, 21:00)

Počet nocí: 11 (4 stan, 2 zastávka, 2 CS, 1 kůlna, 1 širák, 1 cesta na letiště)

Letadlo: vzdálenost letišť je 1 386km, reálně to mohlo být 2 000km

Trajekt: 6km

Pěšky: 141km

Stopem: 2 407 km

Celková vzdálenost: téměř 5 000km

Počet stopů: 42km

Průměrná doba čekání: 21 min

Průměrná ujetá vzdálenost: 60 km

Teploty: nízké

Náklady: naprosto minimální

Štěstí: velké

Spokojenost: nejvyšší

Za výlet jsem moc rád, neboť jsem viděl pořádnej kus Norska a mohl jsem si udělat obrázek, jak to zhruba v Norsku funguje. Ty desítky rozhovorů, tolik míst a všechno dohromady, to je nenahraditelné. Taky jsem dobře zrelaxoval (být pořád v Bergenu, ve městě, asi není úplně pro mě) a nabral síly do učení. No a taky jsem získal pocit, že už jsem viděl Norsko a jsem připraven na návrat domů.