Z Lofot do Harstadu - Výlet za severní polární kruh III.

12. stop, 1min, 8km, Å – Reine

Ještě jsem ani nevyšel z Å a jelo auto. Zkusil jsem dát palec nahoru. Jednak pršelo a jednak moc aut nejezdilo. Byl jsem proto moc rád, že mi dva Estonci, montující v Norsku klimatizace, zastavili.

 

Tresky se valí na Lofotách v březnu, dubnu opravdu ve velku. Jsou to nepředstavitelný tuny. Pro lepší představu: tuto káď (plnou tresek) nabere traktor na vidle, doveze k borcom (v oranžovým) a ti je zavěšují na připravená dřeva.

Borci jeli do Reine. Východně od Reine bylo několik krásných vesnic, které jsem plánoval projít na zpáteční cestě. Vzhledem k dešti bych se na to v případě dobrého stopu vykašlal, ale tím, že zastavili v Reine jsem se rozhodl jít v dešti a stopovat za chůze. Dost pršelo, tak jsem byl brzo promočenej. Co se poznávání týče, vyšlo to ideálně. Několik desítek metrů za posledním domkem mi zastavil borec.

 

Ty tradiční rybářské domky jsou prostě krásné...

13. stop, 54min chůze, 20km, Hamnøya – Ramberg

Byl jsem docela rád, že už mi někdo konečně zastavil. Byl to borec jedoucí do Svolværu. Bavili jsme se o žití ve městě a shodli jsme se na tom, že to není úplně nejšťastnější místo k životu. Správně mě odhadl, když říkal, že nevypadám jako typický městský kluk. Jak jsem byl mokrej, tak jsem byl ve velkým pokušení, ale nakonec jsem se rozhodl vystoupit v Ramberg a navštívit pláže s bílým pískem.

 

Těžko se tomu věří, ale i na Lofotech jsou pláže s bílým písekm, krásnou čistou vodou se zeleným nádechem a mušlemi. Bohužel teplota vody odpovídá místu. Chtěl jsem si namočit alespoň nohy, ale jak pršelo a byl jsem celej mokrej, tak jsem to vzdal. Vzal jsem si mušli na památku a taky jsem se chtěl vyfotit. Zdvihl jsem foťák na sebe a najednou jsem sylšel podezřele silnou vlnu. Podíval jsem se dolů a tak tak jsem stihl uskočit na vyšší kamen.

 

Bílý písek, čistá voda se zeleným nádechem, mušle, hory v pozadí...ještě přidat 20°C vodě a 30°C okolnímu vzduchu a je to jako o 3tis. km jižněji.

14. stop, 3 min, 30km, Ramberg – Leknes

Kousek od pláže byla zastávka. Dal jsem na lavičku krosnu a začal stopovat. Dokonce to bylo tak šikovně postavené, že jsem stopoval přímo ze zastávky. Hnedka první auto mi zastavilo. Super! Děda mi, skvělou angličtinou, říkal o různých zajímavostech v okolí. Zajímavostí na cestě byl pokaženej autobus, kterej ani nejel, spíš poskakoval, ale hodně pomalu a nedal se předjet.

 

V Leknes jsem navštívil opět obchodní centrum. Jednak sport s úmyslem zjistit ceny karimatky. Když jsem viděl ty ceny, tak jsem nákup odložil. Jednak kvůli cenám a taky kvůli tomu, že jsem s sebou měl jen 300NOKů a byl jsem bez kreditky, tak jsem nechtěl značnou část utratit za karimatku. V OC jsem si dobil pořádně foťák, trochu poschnul, navštívil internet a doplnil vodu.

 

15. stop, 12min, 14km, Leknes - Lofotr Viking Museum

Stopuju na výpadovce z Leknes. Prší. Po chvíli mi zastavuje mladá maminka s miminkem v sedačce. Obdivuji její odvahu. Jako poslední dnešní zastávku plánuju navštívit Lofotr Viking muzeum. Vím, že je zavřené, ale chtěl bych ho vidět alespoň zvenku. Před muzeem mi maminka říká, že je poblíž i vikingská loď a zastavuje mi u křižovatky za muzeem.

 

Lofotr muzeum o Vikingách.

Měl jsem sice v plánu několikaminutovou návštěvu, vše rychle nafotit a valit do Svolværu, do mé oblíbené kůlny. Loď jsem sice nenašel, ale v lesích okolo jsem viděl několik vikingských staveb. Hledání mi zabralo přes hodinu. Tudíž jsem byl zase mokrej, ale hlavně mi zmokla krosna, kterou jsem pohodil do lesa. Je už 18:25, už je šero, ale moc rád bych se dostal do Svolværu, ale je zde minimum aut. Po 20ti minutách opouštím volné prostranství a vydávám se hledat zastávku nebo něco, kde by nepršelo. Po 20ti minutách jednu takovou nacházím. Je sice ve vesnici Bøstad, má úzkou lavičku, ale ze 3 stran, (resp. z 5ti) a z jedné částečně je krytá. Celej mokrej tam hážu baťoh a snažím se převlíct do suchýho. Ale jak je zima a všechno mokrý, tak akždej pohyb stojí hodně sil. Teda kromě jezení :-) kdy konečně dojídím bramboráky, který sami o sobě jsou dobrý, ale na to kolik v sobě mají energie, tak jsou hodně těžký. Čekám na večer, jestli nebude vidět polární záře. Ta bývá vidět obvykle mezi 23 a 24, což není úplně příjemné v těch teplotách a únavě čekávat tak dlouho. Dnes se bohužel nedaří a tak po 5ti proklepaných hodinách začínám chystat ležení. Používám i stan místo karimatky. K mému zděšení zjišťuju, že mám mokrej spacák. Ale i tak změna k lepšímu a po 5ti hodinách se konečně přestávám klepat zimou.

 

16. stop, 10min chůze, 53km, Bøstad - Svolvær

Ráno vstávám v 7h a v 8h vyrážím směr Svolvær. Na odpočívadle se motá nějaký auto, tak vyrážím dál. Je mi zima a část oblečení mokrá a chcu se hýbat. Po deseti minutách jede první auto mým směrem. Objíždí mě širokým obloukem, ale pak vidím krásné červené světlo od brzd a pravý blikr. Rozbíhám se a nastupuju do auta. Konečně teplo! Konverzace se slečnou, která jede pracovat do Svolværu se po chvíli zasekává. Stejně jako foťák, který schytal docela dost mokra. V půlce cesty zastavujeme u zajímavé stavby, něco na způsob zrcadla, ve kterém je vidět příroda za Vámi. Nicméně to jaksi nefungovalo, stejně jako mlj foťák. Ale aspoň se obnovuje konverzace a prosím ji o zvýšení topení na vysušení foťáku. Před Svolvær se ptám na nějakou turistickou zajímavost , ale neví. Pak dodává: ''Snad obchod s kafém?'' Ne, těsně vedle. To mě opravdu nezajímá.

 

Ve Svolvaeru jsem si trochu zalozil.

Procházím si opět Svolvær, tentokráte jinou část. Krásně svítí sluníčko. Na výpadovce opírám krosnu o svodidla, ale ještě si to rozmýšlím a poskakuju se po kamenech k vodě a ještě po dalších lezu nahoru, nad silnicí, více do skal.

 

17. stop, 4 min, 15km, Svolvær – Vestpollen

Zastavuje mi rybář z povolání a tak mám možnost poptat se na rybolov. Zjišťuju, že to jsou malí soukromníci a nemají problém s prodejem ryb. Když říkám, že v Norsku su skrz program Erasmus, tak si myslím, že su Holanďan.

 

Krásně svítí sluníčko, tak chvíli pokračuji pěšky kolem zátoky. Taky vidím traktor Zetor. Začínám opět stopovat na zastávce.

 

Zetor 6245. Kousek domova na dalekém Severu.

18. stop, 1 min, 62km, Vestpollen – parkoviště před Gallesfjordem

Zastavuje mi starší námořník. Jedeme krásnou přírodou, pod sluncem nasvícenými, zasněženými, kopci, které jsem v pondělí vůbec neviděl. Nakonec mě přemáhá únava...když jsem před parkovištěm, začíná na mě mluvit, probouzím se a vystupuju.

Jak svítilo sluníčko, tak to byly krásné pohledy.

19. stop, 20min chůze + 2min, 86km, 4km od Gallesfjordu - Harstad

 

Velmi významný stop. Zastavuje mi týpek trochu italské povahy. Jede až do Hastadu a v pátek do Narviku! Bavíme se, děláme si srandu, několikrát zastavujeme (např. v prodejně skůtrů, kde jsem měl po 4dnech teplý čaj s výborným hnědým cukrem). Krajina je nádherná. Jedeme kousek od vody, nad kterou ční hory. Svítí sluníčko. Krása! Týpek je malíř, jezdí po okolí a domlouvá kšefty. Obloha je čistá, tak se pořád ptám na polární záři a tvrdí mi, že bude. Beru si jeho telefon a vystupuju v centru Harstadu.

 

 

V prodejně skůtrů a dalších strojů. Tento je zrovna na vodu. I když možná nejvýznamější vzpomínkou z této fotky je teplý čaj, kterého se mi dostalo po několika dnech bez teplého jídla a pití.

 

Volám Stevovi, mému CS. Mám jet busem č. 17. Ujíždí mi před očima a je to zrovna poslední (neudělal jsem to schválně, jak by se mohlo zdát, ale kdybych věděl, že je poslední a že bych jel jen 1km – za norskou cenu, tak bych si ho s radsotí ujet nechal. Naviguje mě po telefonu a už ho vidím – v zelené křiklavé čepici. Okamžitě ho odhaduju, (jak se později potvrzuje) správně za trochu podivína. Říká, že je varhaník (na plný úvazek). Věřím, že je skvělý muzikant, ale v sociální oblasti má trochu mezery. Jdeme do jeho domu do kopce. Pořád čekám, kdy zatočíme. Míjíme poslední dům...a skoro nechcu věřit, že pokračujeme do kopce lesem. Domek má na pěkným místě na kopci, lae v něm trochu, řekněmě, nepořádek. Je po 17.h, tak si chcu odložit krosnu, vyházet z ní mokrý věci a navštívit město. Harstad je velmi sympatický: jsou zde krásné dřevěné domky, procházím se kolem pobřeží, navštěvuji za městem Trondenes, kostel ze 12. stol. a také moje nejsevernější místo, kde jsem kdy byl, jen zde bohužel ještě nezjistili, že už je jaro a všude je plno sněhu a na silnicích ledovka.

Výhled na Harstad.

 

Přicházím ke Stevovi domů, zvoním a z pohovky mi ukazuje, že je odemčeno a mám vejít. Vcházím a on telefonuje na pohovce. Tak povečeřím, ale on ještě půl hodiny telefonuje, jako bych tady nebyl. Každá ponožka jiná, špatně navázaná kravata, ale vypadá spokojeně. Když se vracím ze sprchy, tak si pro změnu čte. Vytahuju mapy a plánuju další dny. Začínám usínat, klíží se mi oči, už skoro nefunguju (po 4 nocích pofidérního spaní), ale naděje na polární záři mě nutí neusnout. Ve 23h se konečně dočkávám a polární záře se objevuje. Sleduji ji chvíli venku, před domem, ale je zima, tak si sedám domů před okno, do tepla, vytahuju sušenky a kochám se...Bohužel aktivita není příliš vysoká, ale i tak je to krásné sledovat.