o všem možným

Den Ústavy – Grunnlovsdagen (17. květen)

6. 6. 2012 14:49
Rubrika: Nezařazené

Stěží bychom v ČR našli den, na kterém by se všichni shodli, že je to den D. Máme mnoho státních svátků, ale žádný pro nás není tak významný, jako pro Nory 17. květen. Dne 17.5.1814 byla přijata Norská Ústava (nezávislost a odpoutání od Dánska, ale na téměř jedno století závislost na Švédsku). Tento den je slaven jako Den Ústavy – Grunnlovsdagen.

 

 

Neskutečně dlouhého průvodu se účastnily opravdu rozmanité skupiny obyvatel.

 

Přirovnal bych to k oslavám 1. Máje z minulosti (s tím rozdílem, že zde účast není povinná). Lidi si oblečou kroje (popř. obleky), vyvěsí na domech vlajky, vlajky vezmou do ruk a tvoří velké průvody, ve kterých pochodují městem. Mávají vlaječkami, usmívají se a všichni slaví. V průvody jsou zastoupeny školy, kluci v uniformách se šavlemi či bubínky a potom všechny možné organizace a spolky od motorkářského klubu, farnosti, fotbalistů, gymnastů až po cyklisty, či maturanty. Průvod doprovází tradičně dechová hudba, ale v Bergenu jezdila i auta, ze kterých hrály všechny možné styly hudby, či přímo na autě byla kapela. 


Krátké video, jak jsem viděl 17. květen.

Já jsem začal slavit v klubu, kde pro obyvatele Fantoftu byla připravena velká snídaně. Bohužel se tam sešel téměř celý Fantoft, tak jsem byl rád, že jsem ukořistil trochu vaflí s marmeládou a pár jahod. Z Fantoftu jsem se vydal do města na kole, přestože pršelo, a cestou jsem potkal Janu a Lucku. Tak jsem byl s nimi a chodili jsme po městě a pozorovali průvod, který byl opravdu dlouhý (cca 3 km?, asi i víc). Na Byparkenu byly nějaká projevy z Vikingské lodi a hrála dechovka, tak jsme se tam podívali a potkali jsme Karen s její Buddy a Karoline. Přidal jsem se k nim a šli jsme na právnickou fakultu, kde mělo být jídlo zdarma, ale cestou jsme potkali známý, kteří nás informovali, že jdeme pozdě. Na humanitní fakultě to bylo podobný. A na mojí fakultě sociálních studií jsme čekali asi půl hodiny (společně s davem Erasmáků) a přinesli jednu misu vaflí (byl jsem mezi 10% šťastnějších, co ukořistili vafli, protože jsem oběhl stůl a šel k němu zezadu. No bylo to zajímavý zpozastolu sledovat ten dav, jak se tlačí, i když už nic nebylo).

 

Pro většinu z Vás byl 17. květen nejzajímavější večer, když jsme hráli čtvrtfinále na MS proti Švédsku a vyhráli jsme! Sešli jsme se u Ivana a Míši a sledovali jsme. Hodně jsme si to užívali a když jsme vyhráli, tak jsme jsme pobrali vlajky a ''vyšli do ulic'' resp. jsme obcházeli Fantoft a skandovali ''češi!'' a navštěvovali kamarády. Zakempili jsme u Terky v kuchyni a počkali na ohňostroje, které byly nad městem kvůli 17. květnu. Potom jsme se odebrali k nám na pokoj a v euforii jsme zjišťovali, zda se dá dsotat nějak rychle a levně do Helsinek. Protože nás tam bylo dsot šílenců, tak z nás postupně lezlo, že jsme to vlastně všichni nějak už zjišťovali, ale bohužel jsme nic vhodnýho nenašli. Jednak cenově a taky jsem potřeboval být v pondělí ráno zpět na zkoušku.

 

Úspěšné fandění proti Švédům.

Sobotní semifinále bylo pikantnější, bo jsme hráli proti Slovákům. Přišlo nás tedy více a Romi vzala z klubu dataprojektor! Jo, to bylo luxusní sledování! A v neděli to stejné. Měl jsem sice den před zkouškou, ale rozhodl jsem se, že v neděli nebudu pracovat a tak jsem si užil zápas o třetí místo, pak se vydal do kostela, kde jsem se seznámil s jedním angličanem a zavedl jsem mladý francouzský pár na nádraží. Finále bylo docela smutné, bo Slováci nakonec podlehli a navíc musel být vrácen dataprojektor na finále Ligy mistrů, kterou jsem se taky vydal s Ivanem sledovat. Možná až nezaslouženě vyhrála Chelsea nad Bayernem, ale Petr Čech podal skvělý výkon! LM sleduje celý svět a klub byl hodně plný. Uvědomil jsem si tam, jakou skvělou reklamu Petr Čech dělá naší zemičce. Ten večer opravdu hodně velkou.

 

V pondělí mě ráno čekala zkouška z Political Economy and Welfare State. Jednak jsem doufal, že už mám potřebných 20 kreditů, dále že něco budu vědět a taky jsem počítal, že tato zkouška bude njetěžší a kdybych se na ni měl nachystat opravdu poctivě, tak bych nedělal nic jiného, než že bych zde celý pobyt něco studoval. A ani tak bych to asi všechno nezvládl. Otázky z minulých let vypadaly schůdně a tak jsem byl relativně v klidu. Do doby, než jsem v neděli večer zjistil, že jsem neodevzdal slovník předem ke kontrole...

 

Tady jsme psali zkoušku.

Zkouška měla být v kostele nějaké nové církve. Přišlo mi to jako nějaká konferenční hala. Bylo tam plno stolečků a zkouška byla pro několik karzů. Vzadu stáli lidi s kódy našich kurzů. Podle nich jsme se měli rozdělit. Ptal jsem se pána, co byl u mého kurzu, že jsem zapoměl slovník odevzdat ke kontrole a jestli ho můžu použít. Neuměl sice moc anglicky, ale něco odpověděl a tak nějak jsem pochopil, že by to šlo. A skutečně to šlo, nikdo s tím problém neměl. Dostali jsme 9 otázek a měli jsme si vybrat 6 z nich a na ty odpovědět. Docela se tam dalo najít 6 odpověditelných otázek a po 6ti hodinách jsem měl popsáno 12 stránek. Říkal jsem si, že jsem to opravdu vychytal, když jsem si nabral hodně kurzů a doufal jsem, že aspoň dva vyjdou. V klidu jsem psal a byl jsem rád, že jsem dobře využil čas. Když jsem viděl spolužáky, kteří se hodně připravovali, scházovali a museli to napsat, tak mě jich bylo docela líto.

 

Psát 6 hodin v kuse člověka docela zničí, ještě k tomu v angličtině. Měl jsem v hlavě úplně vymeteno. Když jsem vylezl ze zkoušky, tak jsem se projel na kole, viděl jsem kolonu s králem a navečer jsme se sešli s Karen, Gabrielem a Kubou, abychom pořešili náš plánovaný výlet na Preikestolen.

 

Sdílet

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio